… už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.
Z mého „finančního“ deníčku:
9.3. ... dnes mi s předstihem přišel na účet důchod (připadám si jak milionář), ale nakupovat dnes nepudu: je třeba šetřit a hlavně jsem línej se oblékat. Není nad to, si své rozhodnutí kvalitně vyargumentovat. Jasně, vobkecat.
10.3. … ani dnes nejdu na nákup, jsem pozvanej do divadla (i s večeří) a já tak mám dobrý pocit, že zbytečně neutrácím. Však nebude tak zle, jak důchodci naříkaj.
11.3. … lenost stále vítězí nad hladem, likviduji obsah lednice - retro paštika na karlovarském knedlíku + cibule a (letos podruhé) i čaj…
12.3. … neděle je dnem odpočinku, proto z postele vylézám jen na záchod. Našel jsem ve špajzu čínské nudle ala Vitana. Večer se dorazím jednohubkama: paštika na vánočce (knedlíky došly).
13.3. … dopoledne musím vydržet s paštikou, ve 12h jdu do nemocnice (RHB), tam si cosi koupím v kantýně. Stalo se … jenže najeden, už nemám potřebu nákupu. Navíc mě bolí záda, rychle domů.
14.3. … ve 12:30 jdu na RHB, zbytek paštiky jsem chladnokrevně vyhodil do koše. Bodejť, jdu na lepší. Knedlo zelo, vepřo sním v bufetu v centru a na večeři přiberu řízek + br. salát. Po obědě by to chtělo sladkou tečku. Z prosklené vitríny se na mě smějí růžové špičky (= zákusek podobný indiánku). Můj úsměv mizí poté, co jsem zaregistroval cenu zákusku. Cože, 47 kaček? Sorry, to nedám!
15.3. … v lednici je už jen cibule a kečup ... s tím velkou parádu neudělám, takže dnes je ten slavnej den, co vcházím do Billy. Na večeři 2 plátky tlačenky, na zítra hotovku. Ještě mlíko, pivo, okurky a chleba. Vida, platím jen 220. V dobré náladě přesvědčen, že i s inflací se dá bojovat, valím domů.
16.3. … mlíko vypito, po tlačence jen mastný papír ... a v lednici zas rázem pusto. Hotovka a pivo padly na časný oběd, ven se mi nechce, bolí mě koleno, půjdu si lehnout. Co dělat jiného, počítač mám v opravě.
17.3. … netuším, že dnes přijde drtivý (inflační) útok. Musím do pojišťovny. Vedle otevřeli novou obuv, zajdu se tam podívat … staré boty se trhají. Kupuji si mokasíny - značkové, za dvojku. U pumpy tankuju za tisíc, bo dnes pojedu 2x do Ostravy: odpoledne vyzvednout z opravy pc (2000 Kč) a...
... večer, po tréningu, pro dceru. Má hlad, což je normál (naposled jedla ve škole, kde bych si já rozhodně nic nedal). V OC počítám stánky mezinárodních kuchyní: japonská, indická, čínská, francouzská, italská, dokonce i česká. Vyhrává vietnamská, kde poměr ceny a velikosti porce je zřejmě nejlepší, aspoň si to myslím. Této iluze jsem zbaven doma (při kontrole účtů). Zjišťuji, že inflace už dorazila i do Vietnamu ... porci za 2 stovky těžko rozdejchávám.
Navíc ... cestou do garáží míjíme Tescomu. Tam jsem něco chtěl, ale nevím, co? „Nechoď tam, tam byli drazí i před krizí,“ varuju sám sebe. Marně, takže po půl hodině vycházíme z krámu: v tašce za 9 Kč si nesu pánev, rendlík, drtič cibule, kráječ vajec, dcery misky na ňufíny, houbičky – no, bratru nákup za 2 a půl tisíce. Bilance: po 6 dnech šetření jsem uvalil 8 000 Kč a lednice je stále ještě zbytečně zapnutá. Vypadá to, že jsem prohrál bitvu. Však doufám, že ne válku.
Pokračování příště...
