Rád splknu u piva se „starými kámoši“ … jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.
Než se pustím do blogu, jedno vysvětlení: rozhodl jsem se nadále už psát, jak mi zobák narostl a především v 1. osobě množného čísla příd. jmen mužského rodu používat už jenom pražskou koncovku -ej, nikoliv -ý. Jakože příklad: moudrej, pěknej. Ypsilon mi prostě moc nejde přes pysky (= myslím tím rty). Díky a už k tématu, jímž je organizace setkání většího počtu lidí, jež většinou cosi spojuje (nejčastěji věk).
Bod 1. – vyberu termín, možností je celkem dost – 365. No to jistě ne, spíše 250, bo svolávat sraz na víkend je nesmysl. Jsme stěhovavej národ, tak kdo má – valí na chatu / chalupu, a to už v pátek. No nic, ještě zbývá dnů 210. Jenomže tu jsou ještě volné, sváteční dny, které často obden navazují na před a povíkendové, a také mohu vyškrtnout i dva prázdninové měsíce. Ale stále ještě je v nabídce nějakejch 150 možností. I když ... asi není fakt moc dobré organizovat sraz v pondělí. Všichni jsou rádi, že první den v práci jakž takž přežijí, byť někteří si přeci jenom zajdou na středisko pro definitivní verdikt – přes víkend se domácí lékárnou prostě nevykurýrovali, doktore, pište antibiotika. Takže zbývá asi 120 dnů – vlastně ne, dobrá není ani středa! Proč? Snad třetina Čechů na úřadech pracuje, třetina si tam chodí, ve středu stěžovat. Takže jsem se rozhodl pro úterý. Na práci jsme si už včera zvykli a k doktorovi nešli, a zejtra už je středa – půlka týdne, v pátek svátek, tož ve čtvrtek valíme na Slapy!
Bod 2. – další tajenka k řešení: stanovení času, kdy je potřeba přátele oslovit s informací, že se něco chystá. Měsíc dopředu? … Shoda, polovina oslovených (a to je ještě slušná odezva) odpoví ve smyslu, že se ráda zúčastní, že se velmi těší a jak je fajn, že se někdo organizace srazu ujal. Každý druhý (takže čtvrtý) chce srazík už léta svolat, ale: „Když vono je tak málo času!“ V každém případě mě požádaj, ať mu akciju ještě připomenu. Jistojistě. Kdy je ale ten pravý čas sraz připomenout? Soudím, že týden je tak akorát… Jenže to jsem nestihl a připomínací mail tak posílám až v neděli. V noci. Což je pozdě. Takže jaké máme skore? 12 oslovených, 6 připomenutých, 2 dorazivší. Bída s nouzí. A to je covid na ústupu. Snad nejen nemoc. Jaké poučení si vzít do případné, další realizace srazu? H.P. by nám poradila i ve verších: „Nechceš-li být zklamán, jdi do hospody sám!“
A já dodávám: „10 dní předem pošli vybraným jedincům (s pozitivním přístupem k života strastím) jednoznačnou a tedy stručnou informaci: kde budeš v onen den popíjet zlatavý mok a přidej víru v to, že tam nebudeš chlemtat pivo sám.“
Bod 3. – jak to dělaj jinde? V sobotu jedu na sraz blogerů, což je velmi komunikativní komunita lidí, kteří mají takřka patologickou vášeň sdělovat světu své myšlenky a názory. A popravdě – oni to umí, na rozdíl ode mne. Proto zřejmě nemají s účastí problém (společný zájem je silným tmelem), potíž bývá spíše získat pozvání získat - tak říkajíc na doporučení.
Bod 4. – a mne ještě čeká letos trochu jiný sraz - setkání s můzou. 4 lidé, ze 4 koutů země (Jesenice, Jiřetín, Lutyně, Odolená Voda – kdo na slepé mapě najde aspoň dvě?) se sejdou v hledišti pražského divadla. Zde je lepidlem účasti zřejmě nemalá cena vstupenky, kdy za podobný obnos bych u nás získal lístky pro dva na celou sezonu. No, co už.
A fotka je ilustrační, co fotit v hospodě :-)
