Ne, netopím se na výletní lodi ani v městském bazénu. Voláním o pomoc chci vzletně oznámit, že jsem v krizi. Vím, na to slovo je už každý druhý alergický. Ale má krize není energetická, ekologická či vládní - má krize je tvůrčí...
Přečetl jsem si perex a začínám chápat čtenáře, že mi nerozumějí. Nerozumím si ani já sám. Takže to zkusím ještě jednou – od počátku. No, brontosaury přeskočím a právě tak i prvních 45 let mého života. Do té doby prodejce aut (co chytil 2. mízu), užíval jsem si života – den mi býval často (k nelibosti ženy) krátký. Nuda – to slovo jsem neznal. Jenže míza není nevyčerpatelná … nepohoda v práci, nepohoda doma a také přání pevného zdraví přestává být formální větičkou. Co dál? Z práce vyštípán, mám novou. Prvně v životě dělám na směny. Dost nuda, hlavně v noci. Hledám, čím bych se zabavil … jo, vyhrálo to psaní. Pár kapitol a už se cítím jako Viewegh. Stačí napsat 1 knížku ročně a za pár let jsem ve vatě.
Jenže jsem se zmýlil, boháčem nejsem ani po 10 letech. A psaní románů - to je běh na dlouhou trať (já děsně nerad běhám). Začal jsem psát blogy. Povídka za 2 hodiny, ráno ohlas v diskuzi. Blbý je, že je to zadara. A navíc obava, kdy mi dojdou témata. Obava byla oprávněná. Když došly náměty, přešel jsem na foto blogy. Když došly fotky, dal jsem si pauzu. Naštěstí ne definitivně, po půl roce přišla 2. vlna, asi 50 textů… Jak jsem na tom dnes? Pauza po 6. vlně. Jo, psát o politice, ekonomice, energetice – snad bych se občas chytil! Jenomže na politiku nemám telku, nečtu noviny – tudy cesta nevede. No a jsem v současnosti…
Mám kámošku, blogařku ... říkejme jí třeba Šárka. Je na koni, vydala knížku a mé texty se jí líbí, ale problém nechápe. Témat má na několik životů. Chce mi pomoci a tak mě pozvala na sraz její blog skupiny, což jsou služebně mnohaletí mazáci. O čem se tak bude asi mluvit, hádejte! O vydaných knížkách, o postavení v žebříčku, rekordních karmách (systém posuzování úspěšnosti), počtu čtenářů apod. O čem asi tak budu referovat já? O vypadnutí z bodování, o neschopnosti napsat přiměřeně krátký, vtipný (asi tak 5x do týdne) text, který pobaví, potěší a donutí čtenáře hned ráno po snídani se vrhnout na kompjútr a napsat pochvalný názor. Nebo aspoň nějaký...
Help! Je mi jasné, že mi není pomoci, těžko kdo za mě bude psát … a témata holt neleží na ulici. Nebo leží? Tak snad aspoň názor do diskuze, jak zvládáte své krizky vy? Mějte se!
