27| Esemesková láska

Muž sedí u psacího stolu pod oknem a stolní ventilátor mu čeří stále dosud bujnou kštici. Až zblízka lze poznat, že už není tak mlád, jak se na první pohled zdálo. Dle svých slov se mlád však cítí. A co je příčinou? Snad láska??

Podívejme se blíže, co to u toho stolu vlastně kutí? Aha, píše smsku. Mžourá na displej a v duchu sakruje. Zapomněl si v práci brýle. Teď písmenka jen odhaduje. Jo, když byl mlád ... jenže to bylo hluboko v minulém století ... psával psaníčka ručně, barevně a, i když se snažil sebevíc, nikdy neměl řádky úplně rovně. Což ho štvalo.

Docela by mě zajímalo, co a komu píše. Že bych se mu podíval přes rameno? Cože? Že se to nesmí? Ale prosím vás ... jsme v Čechách, ne. Víte, co se říká, ne? Zákazy jsou od toho, aby se porušovaly! No dobrá tedy, když nechcete ... Ále, co to slyším? Tak, že bychom se jenom tak trošku , jedním očkem mrkli? Si připadám jako Jezinka lákající Smolíčka, ať jí otevře.

Dobrá, tak potichoučku, už mu stojím za zády. Aha, tak máme smůlu - právě tu sms odeslal. Á ne, dobrý je to, prochází si uložené zprávy. Přečte a smaže. Hmm, príma, čtu s ním... aspoň pár!

----

ONA: Milý, byl jsi skvělý! Jsem doma, z kávy se kouří, z hlavy také, choulím se v křesle a mé srdce... jen pro Tebe hoří!

ON:   Děkuji Ti miláčku, za báječný den! Moc si přeji, ať to trvá navždy!

ONA: Ani já Tě nechci opustit, nechci Tě ztratit! Chci s Tebou žít! Klidným, láskyplným životem.

a ještě jednou ONA:  Jsem s Tebou šťastná, jsem s Tebou ráda! Jsi hodný, milý, něžný, chytrý... Vážím si Tě i toho, že s Tebou mohu být. Nevím, jak dlouho, ale to neví nikdo.

ON:   Miláčku, také Tě miluji! Jsem rád, že jsme se potkali, že jsme se našli. Vždy Ti budu nablízku.

ONA: Okouzlil jsi mne, pobláznil... nebo jsem se prostě zamilovala? Děkuji a přeji Ti dlouhou, dobrou noc!

ON:   Proč? Proč odjíždíš? Lásko!

ONA: Jen na víkend, milý. Musím domů, pomoct mamce. I mně bude smutno! Miluji Tě, miluji Tě, miluji Tě!!!

- po návratu:

ON:   Zlato, co je špatně? Když už musíš být protivná, tak mi sděl prosím, důvod.

ONA: Promiň, nestíhám v práci. Přjdeš večer? Mám Tě ráda!

- nepřišel, zapomněl se s kamarádem na pivu a doma pak usnul! Vzbudil se ve 3 ráno a ...

ON:   Miláčku, je mi zima, pusť mě dovnitř!

- nepustila! A nejen to:

ONA: Proč tak blbneš? Proč místo posilujícího spánku lítáš v zimě venku. Proč nespočineš a ještě mě budíš?

- hustě si sype hlavu popelem:

ON:   Promiň mazlíčku, strašně jsem toužil být u Tebe, potřebuji Tě k životu jako vodu, vzduch a jídlo!

- a nazítří je vše OK:

ON:   Má milá, něžná i vášnivá, krásná a doteků hladová! Děkuji Tvým rodičům, že jsi, děkuji Tvému ex-chlapovi, že Tě opustil. Děkuji mému otci za zděděnou tvrdohlavost, sobě děkuji za neústupnost a odvahu jít proti všemu a všem! Tobě naproti. Jsem šťastný!

ONA: Můj vášnivý, tulící, hladící a mazlící miláčku! Navrhnu Tě na "nobelovku" za něžnost a rozmazlování! Jen myšlenka na Tebe mě vzrušuje, v Tvém objetí se rozpouštím blahem! Ať to nikdy neskončí!

- ale, ale... zase krizička?

ON:   Zlato, proč Ti ubližuji, proč ubližuji těm, co miluji? Začaruj mne, ať nejsem zlý!

ONA: Ale zlato, Ty přeci nejsi zlý, naopak. Jsi moc hodný, vstřícný... ale  také trochu tvrdohlavý. Tím si uměle vytváříme zbytečné problémy.

- o 3 dny později:

ONA: Dnes jsi byl můj milý miláčku, skvělý! Vypusť z hlavy negativa - mám Tě ráda takového, jaký jsi.  Hlavně nebuď mračoun!

ON:    Zlatíčko, mám Tě rád čím dál víc! Vážím si toho, že mi věnuješ všechen svůj čas. Ale já Ti mohu dát jen lásku, něhu  pozornost - víc nemám.

ONA: To bohatě stačí! Jsi na mě moc hodný, miluji Tě!

- furt dokola, už zase krize! Nebo ne?

ON:   Odmítám brát dnešní nedorozumění jako krizi. Jsme asi moc chytří a problémy si vymýšlíme!

ONA: Souhlasím! Nevím, proč mám depku. Vím, že jsem protivná, přitom Tě nechci naštvat! Už to bude dobré. Děkuji Ti za trpělivost.

- copak? on i vaří?

ONA: Lásko, salátek byl vynikající, zblajzla jsem i brambůrky a masíčko! Ale nesmíš mě tak cpát - bo budu stará, tlustá bába a nebudu se Ti líbit! A navíc mám pocit, že Ti Tvou péči nemohu nikdy oplatit.

ON:   Moc hezky napsané. Miluji Tě!

ONA: Také Tě miluji a chci, ať je to navždy! Buď už šťastný: máme se rádi, věříme si a učíme se chápat se.

ON:   Jsi skvělá a moudrá! Jsi moje "1"!!!

ONA: Také vím, jaký jsi. Jsi svůj - jediný a jedinečný. Tak je to v pořádku - nechci Tě měnit. Jen mi na Tobě moc záleží a tak někdy brblám, ale vždy Tě ráda podpořím, poradím, pomůžu i podržím (je třeba trochu odlehčení).

- o týden později:

ON:    Aninko, přeji Ti dobré ranko, dobrý den a ... dobrého chlapa! Má Tě rád a líbám - všude!

ONA: Chlapa mám skvělého a den s ním je "dycinky" dobrý. Co dobrý ... báječný!

ON:   Myslím na Tebe má lásko, frekvencí 60 myšlenek za minutu! Ale vadí mi u toho práce, nemohu se soustředit - asi dám výpověď!

ONA: Mazlíku, je mi s Tebou krásně - Tvé dotyky jsou něžné a vzrušuící! Těším se na Tebe!

ON:   Jsi úžasná, přirozená, nádherná, bezprostřední, skvělá a něžná!

ONA: Myslím na Tebe milý. Milování s Tebou není SEX! Je to opravdu MILOVÁNÍ se vším všudy! CHCI TĚ!!!

ON:    DĚKUJI, ŽE JSI! DĚKUJI, ŽE JSI SE MNOU!!!

ONA: Míšo, máš dobré srdce - vše se Ti vrátí.

- a závěrečná:

ONA: Jsi na mě hodný, děkuji Ti míšánku. Dnešní ráno bylo hezké - nádherně ses smál. Těším se na Tebe!

-----

A všechno je vymazáno! Z mobilu určitě, ve vzpomínkách snad něco z textu zůstane. Tak co, neměl jsem pravdu? Já bych řekl, že byť v elektronické, zkratkovité podobě - jsou zážitky a prožitky docela dojemné. Jen jsem zvědav, jak dlouho jemu a jí ten nádherný stav zamilovanosti, důkladně promíchaný opakujícími se krizemi, vydrží.

Posuneme se v čase o měsíc, ne ... o dva dále. A já už vím, co vy ještě ne. Ostatně, je to logické, já jsem spisovatel, vy moji skvělí čtenáři ... nejdřív musí být text napsán, až pak jej lze číst. Domnívám se, že by si většina z vás přála, aby náš pár spolu v lásce a štěstí vydržel ještě pár let, tedy 30 až 40?Byl by to takový pravý hollywoodský "hepáč". Jenže Amerika je velká země, země neomezených možností! My žijeme jen v malé zemi s možnostmi řádně omezenými. Takže co? Vydržel jejich sms vztah?

Ale jo ... zatím ještě ano. Přes všechny rozmíšky, občasné hádky a ojedinělé krize jsou stále spolu ... a proto šťastni! On se dokonce po večerech snaží psát milostná psaníčka - rukou! A ona? Ne, psát rukou určitě nebude, nebude smskovat, raději přijde za ním - nejlepší komunikace je přece ta osobní! Ať čert vezme dopisy, smsky, skype, chaty a facebooky ... láska, ta je přece o fyzickém kontaktu, o teplé ruce v dlani, o hlazení až do vyhlazení, o polibcích, o naději... o představě, o reakci, jasně i o erekci, tedy o vědomí, že není člověk sám, že jsou dva - přinejmenším aspoń na začátku!

A hele, chlápkovi zvoní mobil! Dává si zvuk nahlas, naštěstí už i blbě slyší. Takže: co to říká? 

"Michale, kašli na krasopis! Přijď ke mně - chci se k Tobě stulit, tulit, hladit, spát, ráno probudit se, vstát a kávu z reklamy si dát! To předpoklad je, abys viděl mě se smát. A smát - mě přece vidíš rád! Říkáš vždy, když odcházíš (ode mne) domů spát..."

On jen pokyvuje  hlavou a poslouchá. 

"A Míšo, splníš mi přání? Chtěla bych jít do kina! S tebou do kina. Je jedno, na co - jen chci být mezi lidma a přitom s tebou - ve tmě! Chachá! Tak co rytíři, splníš úkol dámy svého srdce? Zasloužíš si mě? A neboj, ušetříš ... chipsy ani colu nechci. Tak pa, čekám tě! A líbám! Anna!"     

Zavěsili. Jde do koupelny, dobrá, spěchá. Tak si půjdem taky po svých ne?