26| Se šéfem na šichtě!

Původně povídání o jedné šichtě, deratizaci, únavě a ejhle – ono se mi tam vešlo hned 10 let života! Kamarádka po přečtení propadla depresi, což odnesl zbytek fernetu – že text vyzařuje smutek, skepsi, depresi. Tož uvidíme...

Po šichtě – se šéfem na šichtě

---

Deset roků tomu nazpět:

Potkal jsem ji! Skvělý je svět!

Z firmy akce … ve Stodolní,

Celou noc protančil jsem s ní!

Konec flámu byl až k ránu,

Domů vezem děvu fajnu!

Kámoš z Prahy, který řídí,

Dnes moc nepil, tož líp vidí!

---

Svět je vlídný, je mi krásně,

Proč neumím skládat básně?

Jenže ráno – je vše jiné,

Na programu: tragédie!

Žena křičí, pláče – pije!

Piju s ní. Říkám si: „Co je?

Snad nebyl to jen krásný sen?

Ne! Je mi líto – musím ven!“

---

Z počátku nám je úžasně!

Budoucnost? Tu vidím jasně!

Víno, hry, sex – svíčky září,

S Karolínou … jdem k oltáři!

Dcerka naše jak z růže květ,

Všichni by ji brali … hned!

„Jenže, kde je?“ pár let na to.

„Kdo? Co?“ „Láska naše, zlato!“

---

Nevím já … ni Karolína,

Šťastná nejsme už rodina!

Příběh nabírá rychlý děj:

„Michale, sbal se, už to vzdej!“

---

Proto teď stojím v cizím bytě.

V cizím? Ve svém. O samotě!

Dost však smutku, máknout třeba,

Z bytu domov chci udělat!

  Nepřemýšlím, co se děje?

Nevnímám, zda je naděje.

Šichta v bytě, pak do práce,

Unaven jsem – blbá štace!

---

Dnes v noci, před denní směnou,

Bílím předsíň i s koupelnou.

Uléhám až pozdě … k ránu,

Nepřikrytý – hned jsem v pánu!

Za chvilku však budík zvoní!

Musím vstát, než ujedou mi.

Jde to ztěžka, moc nestíhám,

Z posledních sil bus dobíhám.

---

Je můj … však po celou cestu,

Chybí mi dech, jsem jak v trestu.

Až v práci si … snad spočinu,

S kýmpak to mám vlastně směnu?

Ach, se šéfem? To nespočnu si,

On jak atom – pořád v akci!

Co vymyslí dnes … za práci?

Cože! … Hmyzu likvidaci?

---

 „Všude samé pavučiny,

Přivez lux! Tak nebuď líný!“

„Vysavači výkon přidej,

Tlačítko „MAX“ zapnuté měj!“

Přemýšlím, jak by mi bylo,

Mít spínač – co sil by zbylo!

Však bez něj jsem na kraji sil,

Boj vzdávám, pavouk zvítězil!

---

Co na to šéf? Rezignuje!

A nade mnou hořekuje:

„Co s tebou slabošku, co teď?

Ber si volno, domů jdi, hned!“

Pokořen pavoukem, šéfem,

Pobitý luxem … i světem!

Domů se vleču – to je kde?

Kde doma jsem? Nevím! Nikde?

---

Zatím jsem v bytě stále sám,

 A ženu svou … ještě nemám!

Hned zítra však začnu pilně,

Hledat tu … co čeká na mě!

---

Pokud se zázrak uděje,

A splní se mé naděje:

Že potká mě žena pravá,

Srdce své mi v dlani podá!

Pak šťastný budu jako pták,

Má mysl vzlétne do oblak!

 A z hůry pak navždy budu,

Vzdávat hold přízni osudu!