158| Po kolejích ... cílem Mariánské Lázně
Nedoporučuji přede mnou přirovnávat covid19 k rýmičce. Jistě, každý má právo na svůj názor, každý by měl také v sobě mít brzdu, která se aktivuje vždy, kdy není nutné a hlavně vhodné přesvědčovat svět o jeho správnosti... Půlnoční čas, horečka 39,6°C, záchvaty kašle, odpor k jídlu – sám doma, v hlavě jediná myšlenka: je tohle snad konec? … Nastal už čas zavolat si rychlou? Volám … výsledkem je info, ať si vezmu ibalgin nebo paralen. Takže zřejmě neumřu. Ulevilo se mi a já začal stonat důkladně. Nákupy – sousedka a má 1. žena; strava a úklid – má 1. žena. Ta až posléze zjitila, že má covida také – ovšem lehčí formu…
O 2,5 měsíce později: jako velkej dík jsem koupil ženě poukaz do lázní. Klimkovice – blízko, Karviná – ještě blíž, Mariánky – nabízejí slevu. Že je to daleko? Jak se to vezmme: cca 600 km. Pravda, strávit 8 – 9 hodin za volantem jízdou po tankodromech dálkových (D1, D5) či místních – není žádná hitparáda, ale šest hodin v rychlovlaku s dobrým obědem, internetem a hovorem nad sklenicí vína (opravdu nejsem tajný agent národního dopravce s povolením přehánět), kdy už cesta je cíl, se dá velmi dobře snést. Při koupi místenek jsem dbal, abychom seděli v tichém vagónu. Proč? Je snad jasné: nesnáším brekot malých uřvanců, jekot týnejžrů, kolektivní telefonování žen předdůchodového věku, volající všem dostupným kámoškám či hlučným šéfům, řídícím z vlaku dálkově firmu.
První úsek (Ostrava – Praha) v pohodě. Odjezd na čas (kolem půl 10), kávička + noviny (Olomouc); oběd v Pardubicích, pak hlavní pražské a posléze smíchovské nádraží. Zde měl přistoupit kamarád Petr (známý z lázní = symbolické), jemuž také ML učarovaly. Rychlovlak se dává do pohybu, Petr nikde! Ještě chvíle napětí, otvírají se dveře a již vchází hřmotný kamarád s neméně hřmotným batohem na zádech: „Nazdar rodino! To musíte bejt až v posledním vagónu?“ Než jsem mu stačil vysvětlit, že jsme v prvním, otočilo se všech šest žen (vlastně 5, jedna právě telefonovala) k němu a s vražedným pohledem a prstem na rtech počaly syčet ‚psssst!‘ s dodatkem, že jsme v tichém oddíle: „Tož díky za nevyžádanou informaci … a dejchat se tu smí?“ a obrátil se na mne, „tak kde je moje sesle?“ A s hlasitým komentářem zabral krosnou 2 místa na čtyřce a naproti se usadil sám. V ruce se mu zjevila placatice neoriginálního obsahu a nesmírně nahlas vyjádřil předsevzetí: „Tak ať se nám, děcka, ten pobyt vydaří, na zdraví!“ … Telefonující žena ukončila hovor a vystartovala z vagonu, aby sem po chvíli dovlekla (ne právě dobrovolně jdoucího) průvodčího. Ten po kontrole jízdenek zcela neadresně připomněl specifika tichého oddílu a chystal se odejít.
„No snad mu dáte aspoň pokutu,“ rozčiluje se stěžovatelka. Meze trpělivosti průvodčího jsou evidentně již na dohled.
„Není zač paní, nikdo tu netelefonuje, nikdo hlasitě nehovoří…“
„Moment,“ debata mě začíná zajímat, „ono se tu nesmí ani mobilovat? V tom případě bych o jedné adeptce na pokutu věděl, co myslíte, madam?“ obracím se na paní akurátnou.
„No, co si to dovolujete, sprosťáku jeden! Já měla jen jeden krátký, důležitý hovor dceři.“
„Souhlasím, měla jste důležitý hovor šesti dcerám, že už sedíte ve vlaku. Pane průvodčí, najde se tu pro paní místo ve vagónu, kde bude moci beztrestně telefonovat?“ usměju se na zaměstnance ČD.
„Jistě, pane,“ úsměv je mi vrácen, „pojďte paní, v dětském mám pro vás extra místo.“
O 2 hodiny se ocitáme na peróně ML nádraží, kde nás po vzoru usa filmů očekává hotelový taxikář s cedulí v ruce. Líbí se mi to, byť jsme tu jenom my tři: „Prosím vás, mám dotaz – nejste „tiché“ taxi, že ne?“ ptám se dřív, než se rozjedem. Sicher ist sicher! A když ten dobrý muž nechápe, vyprávím mu příhodu z vlaku, která jej upřímně pobavila. Což završil informací, že si povídá rád a že v jeho voze můžeme klidně hovořit, volat, zpívat a třebas i jódlovat. Tato nabídka zůstala překvapivě nevyužita ... a to především proto, že už parkujeme před hotelem.
Přihlášením na recepci nám začíná lázeňský pobyt, ale to už je jiná kapitola (= slíbené fotky) … teda, pokud vás to zajímá. Což poznám jen podle čtenosti a výše karmy. Tak prosím, likujte – ať mám nějakou radost ze života. Fajn, díky … ahoj!
Milan Vít
37 / Dopis 16 leté dceři
Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.
Milan Vít
35 / 100 let
Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.
Milan Vít
34 / Už jsem i já prozřel...
... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.
Milan Vít
33 / Jak se nás moc nesešlo
Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.
Milan Vít
32 / Dvojím pohledem
1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.
Další články autora |
Patrik Hartl odstupuje ze StarDance, vrátí se Lucie Vondráčková
Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje...
Pohřešovaného manažera našli mrtvého, po noční nehodě patrně bloudil v lese
Policisté v pondělí dopoledne našli pohřešovaného manažera e-shopu s hudebními nástroji Kytary.cz....
Velký test másla: Nejlahodnější vzorek nebyl ani bio, ani z alpského mléka
Premium Lahodné máslo, které chutná a voní po smetaně, nemusí stát majlant. Jenže napěchovat jím mrazák,...
Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo
Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...
Kvůli agresivitě Romy neregistruji, vyhlásila pediatrička po konfliktu s nimi
S neurvalostí, agresivitou a urážkami se setkala v čekárně své ordinace dětská lékařka z Aše. Podle...
Naučila jsem se jít přes mrtvoly, chtěla bych si to odhodlání nechat, říká Nicole
Sžírala mě paranoia, přiznala vítězka reality show Zrádci Nicole v pořadu Nový den ve vysílání CNN...
Babiš slíbil zrušení televizních poplatků. Nemá je sedmnáct zemí EU, říká
Přímý přenos Konečné hlasování o zvýšení poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas bude ve Sněmovně v druhé...
Ústavní soud se zastal šéfa konopného časopisu, zdůraznil svobodu projevu
Ústavní soud (ÚS) v úterý vyhověl stížnosti šéfredaktora časopisu Legalizace Roberta Veverky. Ten...
Trojnásobek ceny. Budovy Empresy a TV Barrandov se vydražily za 759 milionů
Budovy Empresa Media a Barrandov Televizní studio vlastněné firmou J.S.P. Jaromíra Soukupa se v...
Prodej pozemku k bydlení, 1450 m2, Děčín, Vilsnice
Děčín - Děčín XXV-Chmelnice
2 310 000 Kč
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 390x
A kdo jsem já? Zcela jistě:
Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?