147| Střípky z lázní: dno v nedohlednu.

'Když nemůžeš, tak přidej víc...' jo, super hit loňského léta. Nikdy bych si ani ve snu nepředstavil, že mi bude dopřáno si pravdivost těchto slov ověřit na vlastní kůži. 

Ani teď, ve 2 hodiny odpoledne, sedíc v příjemně vytopené restauraci hotelu Tanečnica, kdy zdolávám poslední kousek smaženého sýra a vyzobávám zbytek již studených hranolků, netuším blížící se katastrofu. Naopak, mé pocity jsou docela příjemné. Kafíčko a štrůdl definitivně odsouvá nepříjemné vzpomínky na 'lanovkovou' frontu do propadliště (když ne dějin,tak alespoň) mé paměti. V dobré rozmaru fotím hotel, rekonstruovanou chatu, novou budovu horní stanice lanovky a především ve sněhu dovádějící dceru. Odolávám i vábení stánkařů nabízejících nespočet kýčovitých suvenýrů a především všech možných laskomin. Aspoň jsem si to chvíli myslel ... "Tati, koupíš mi pendrek?" ptá se mě dcera. 

"Já určitě ne, máš snad kapesné - kup si ho sama," odpovídám a při vzpomínce na platbu v hotelu, která téměř zdvojnásobila dnešní útratu, pomalu ztrácím svoji těžce získanou dobrou náladu. 

"Ale peníze mám dole, v autě!" namítá dcera.

"No, tak to máš blbý! To budeš mít tak akorát pendrek!" odpovím automaticky.

"Právě, že nebudu," začíná protahovat ksichtík malá. Takže co? Jasně - sundavám pracně navlečené rukavice, sundavám i batoh, v něm pak hledám peněženku a nakonec v ní potřebných 30 kaček.  

"Lenoši, tak už pojďte!" volá na nás Romana. Ušli jsme stěží 200 metrů na vyhlídku, když se Káča počne dožadovat přestávky. Nikým z nás nevyslyšena, vysíleně padá do sněhové peřiny a vytahuje silný trumf, o kterém si je jista, že zabere...

"Tati, můžeš mě tady vyfotit?" Se skřípěním zubů sundavám rukavice i batoh ... a hledám v něm foťák. Spokojenost je na obou stranách: Kačka spočinula, já mám pár zimních fotografií ... ale kde je Romča?

"Kači, a teď mákneme, zastavujeme až u Radka," prohlásím nekompromisně.

Za 1/4 hodiny jsme tam. zatímco holky si fotí sochu boha Radegasta ze všech stran, já vystojím frontu na na teplý malinový čaj a horkou medovinu (útrata překročila  částku 16 stovek) a všichni pak u turistického rozcestníku dumáme, kudy půjdeme dál. Romča chce pokračovat až k dřevěnému kostelíku, zasvěcenému známým soluňským bratrům (což je ještě 2,5 km a pak stejná štreka zpět). Katka toho má plné zuby hlasuje pro okamžitý návrat. V duchu jsem při ní, ale také chci vyhovět lázeňské kolegyni: "Tak víte co? Půjdeme dál a až nás bude tlačit čas a únava, tak to otočíme," nečekám na souhlas a vyrážím.

Stmívá se, mlha houstne a také sníh mám raději za oknem. Po levé straně málem mineme hotel Radhošť. Ke kostelíku je to 300 metrů, zato k lanovce přes 4 kilásky. Poslední jede v 17 hodin.

"Kolik je hodin?" ptám se Romany, ta vyloví mobil a pak mi sdělí zdrcující informaci: "16:03!" Až jsem se orosil! To v tomhle  rozbředlém sněhu nejde ujít. Rozdělujeme se: Romana vyráží ke kostelíku, já s Katkou do restaurace - vyměnit mokré triko za suché a nadopovat se práškama. V 16.15 (již společně) vyrážíme k lanovce.

"Co se stane, když to nestihneme?" ptá se Romana. Takovou variantu si raději nepřipouštím. O to víc mě děsí. Znamená to dalších 7 kilometrů, k 11 již dnes ujitým. Přidávám do kroku a nasazuji tempo, jež by ode mne málokdo čekal - včetně mne. U Radegasta jsme 10 minut před pátou. Před námi ještě 1600 metrů. Jsem zpocenej, vyšťavenej, vzteklej, zoufalej! Vím, že to musíme stihnout, jenom nevím jak! Prodlužuji krok, má chůze se mění v klus, později v běh! Kdy jsem naposledy uběhl kilometr? Zřejmě na vojně? Každý nášlap mě bolí, cestu vnímám jen intuitivně, zastavit nemohu - riskoval bych pád... A tak běžím, jak Forrest Gump. Už vidím balící se stánkaře, už je míjím ... zda jede lanovka, zatím nevidím. Vbíhám do staniční  budovy. Čas: 17:08! Ale lanovka jede a zřejmě ještě nějakou dobu pojede, přede mnou je fronta asi 60 opozdilců. Jdu vyhlížet zbytek výpravy. Postavy jdoucí ve stínu nepoznávám, takže mávám na všechny. 

17:18! Jsme komplet. Předposlední! Úleva, dolů se dostaneme. Byla-li cesta nahoru očistcem, tu dolů lze směle nazvat peklem. Peklem - kde se netopí, kde vichr fučí proti nám, zasypává sněhem naše obličeje a kde prsty mrznou (zapomněl jsem si navléci rukavice), ve tmě na lanovce se bojím jen pohnout. Mám panický strach, že mi z prokřehlých rukou vypadne batoh! S penězi, doklady a hlavně s klíči od auta! Ráno tu bylo sloupů 20 - tak proč je jich nyní 40! A proč ta zpropadená lanovka stále zastavuje? Konečně jsme na pevné zemi! Pevné? Snad, rozhodně však kluzké. Přimrzlo ... a mokrý sníh vytvořil ledovku. Raději jdeme závějí, před námi ještě 1,5 km na dolní parkoviště! Cesta nekonečná ... už nemohu! ... 'Musíš!' říká mi něco uvnitř. Když člověk tvrdí, že už nemůže - má prý ještě třetinu sil! Nevím, který blbec to (zřejmě po opici) spočítal ... já ty síly už nemám. Už ne! 30 metrů ... 20 ... 10 ... 5 ... konečně jsem u auta ... a svět je náhle hezčí. I foukat přestalo. Však jedno vím jistě. V zimě jsem byl nahoře naposled!

 

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Milan Vít | čtvrtek 17.1.2019 6:06 | karma článku: 13,61 | přečteno: 309x
  • Další články autora

Milan Vít

37 / Dopis 16 leté dceři

Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.

29.1.2024 v 6:30 | Karma: 14,01 | Přečteno: 354x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

35 / 100 let

Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.

21.3.2023 v 6:55 | Karma: 9,10 | Přečteno: 197x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

34 / Už jsem i já prozřel...

... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.

20.3.2023 v 6:30 | Karma: 19,10 | Přečteno: 628x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

33 / Jak se nás moc nesešlo

Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.

24.10.2022 v 6:06 | Karma: 10,22 | Přečteno: 280x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Vít

32 / Dvojím pohledem

1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.

18.10.2022 v 7:20 | Karma: 9,67 | Přečteno: 323x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky

22. května 2024

Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...

„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici

25. května 2024  12:55

Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali

26. května 2024  11:40,  aktualizováno  23:29

Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...

Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní

23. května 2024  20:03,  aktualizováno  22:32

Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...

Vrátíme věk odchodu do důchodu, přes 65 let nejede vlak, řekl Babiš

28. května 2024  5:59,  aktualizováno  17:27

Přímý přenos Důchodovou reformu podle představ současné vlády Petra Fialy začali na mimořádné schůzi schvalovat...

Přes českomoravské pomezí se pomalu sune pás silných bouřek. Trápí i řidiče

28. května 2024  15:59,  aktualizováno  17:27

Odpoledne se od Svitavsko po Náchodsko vytvořil pás velmi silných bouřek. Jen velmi pomalu se...

Majitel rotvajlerů, kteří pokousali školačku, dostal peněžitý trest a zákaz chovu

28. května 2024  16:41

Domažlický okresní soud potrestal peněžitým trestem 90 tisíc korun a tříletým zákazem chovu zvířat...

Okamurovi hrozí pokuta za to, že přirovnal lidovce Bartoška k Hitlerovi

28. května 2024  16:30

Mandátový a imunitní výbor Sněmovny zahájil disciplinární řízení proti předsedovi opozičního hnutí...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 219
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 390x
Jsem "exot". Myslím jinak, konám jinak a také jinak píši! Věřím, že nejsem jediný, že jsme aspoň dva, doufám, že existuje "můj ideální" čtenář. Čtenář, který si sedne s kávou k počítači, najde si "mě" a čte... zapomene na čas, kafe mu stydne a bábovka osychá. Když dočte, zdolá kávu na 3 loky a jde konečně něco pořádného dělat!

 

A kdo jsem já? Zcela jistě:

 

Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?