123| Kam jedeš? Do Prahy ... na sraz!

Pohoda, klídek, tabáček? Jak kdy - dnes určitě ne! Úkolů požehnaně, ale večer ... večer mě zasloužená odměna jistě nemine....

Pondělí ... půlnoc ... úterý! Třetí noční ... tomu odpovídá i má nálada. Svítá ... po vystřídání sedám do zmrzlého auta. Naštěstí však nemusím škrábat okna. Za půl hodiny jsem doma ... a v pelechu. Unaven tak, že jsem dokázal neotevřít počítač!

Budík? Vždyť jsem teď usnul! Tak ne, je půl desáté! A v 11 mám sedět v zubařském (22 kilometrů vzdáleném) křesle. Osobní hygiena ... sbalení si báglu. Důvod? Přece jedu do Prahy. Na sraz blogerů! Proč čas tak letí? Poslední kontrola před odchodem: sakra, nenakrmil jsem ryby!

Konečně vyjíždím. Je sucho, sluníčko svítí, snad nevytáhne ven "žabičky" s radary. Má rychlost je výrazně vyšší té povolené. Modlím se: ať dojedu, ať dojedu včas a ... ať mám kde zaparkovat! 

Nemám rád zubaře ... oni mě taky asi nemusí. Naštěstí dnes jen jedna plomba. Přežil jsem a zaplatil. Jo, za chyby se platí. Ve 3 na 12 přešlapuji na firmě, ve výstrojním skladu. Vracím bundu ... a chci kalhoty. Už rok. Nejsou a nebudou! Tušil jsem to a vytahuji trumf - loňský paragon! S brbláním, ale přece ... 3 stovky jsou v kapse! Co dál? Odvézt auto do práce. Dobrý čas - skočím ještě na oběd do jídelny. Ve vlaku je minimálně 2x dražší. Špatný nápad! Ve vlaku je určitě aspoň 2x chutnější!

Která tramvaj jede na nádraží? Všechny! Fajn, Pendolínem za 2 stovky? Dost dobrá cena. Po letech s sebou netahám pc ... po letech tak čtu papírové noviny. Zbytek cesty prospím. Příjezd na čas, metrem na Smíchov – vše klape podle plánu. Nuž, zřejmě jsem skvělej plánovač...

Tak nejsem ... v restauraci nemá nikdo o srazu nejmenšího tušení. Že by jiné datum? Ne - pouze 2 restaurace stejné sítě na dostřel! Druhý pokus platí... Ano, povídání s kolegy plní mé představy, shoda v blognázorech a hlavně ověření si faktu, že má psací úchylka (okolím nechápaná) není nebezpečná ani infekční ... za to však určitě hluboce návyková! 

Cesta k přechodnému domovu? Možná se vine krásně, ale určitě i nekonečně. Metro je v pohodě, jenže pak se to zadrhlo. Autobus je tu docela brzy, proč však staví před zastávkou? Vysypal lidi, zhasla světla a nic... 

Troufalý dotaz: „Copak už dál nejedete?“ ... Soudruh řidič pohrdavě odtušil: „Chytrej! Jdu na pizzu!“ Sranda? Skrytá kamera? Ne, už se vrací, koupil si hned 2 čtvrtky, labužník. Půl hodiny na další bus nečekám. Co kdyby i další řidič měl hlad! Popojedu o stanici dál, tam přestoupím na minibus. Nepřestoupím - právě mi ujel! Tak ještě 2 zastávky, jenže tu  ... další deja-vu! Než přejdu ulici, autobus je fuč! Víc voleb není ... kromě návratu. Nevracím se - čekám tedy ... 20 minut ... plus 5 navrch. Inu, zpoždění!

21:30! Doma neohlášeným příchodem působím zmatek. Rodiče sledují několika stý díl nekonečného, obzvlášť vydařeného seriálu. Musím počkat. Nevadí, po dopravní anabázi mě už 1/4 hodina čekání nezabije - projdu si zatím poštu. Ale 4. noční nedám, nevidím na monitor ani na oči ... jdu spát!

****

Budíček v osm, snídaně, pošta ... vyladění schůzek (pendoš mi jede v 15:30), sprcha, sbalení se. V 11 mi naproti otevírají "kancelář". Jsem tu první ... a už ne sám. Na čas přichází Zbyněk - spolužák ze střední. Pokec, ve 12 ho střídá Milan - spolužák ze základní. Pivo studené, oběd teplý, slunce svítí - zase je dnes pěkný den. Ve  13 autobusem (mám štěstí, řidič je syt) a metrem na Václavák. Poslední schůzka s Petrem - známej z lázní. Oběd? Nemám hlad. Nu dobrá, tak snad jen buchtičky s krémem - jako dezert. Jenže kdesi se stala chyba. Chybí obsluha! 5 minut, 10 minut ... po 15 jde Petr do výčepu.

"Sorry, holky si daly oběd! Taky se maj právo najíst, ne?" Jistě, omlouváme se. Proč se mi vybavuje vzpomínka na řidiče - milovníka pizzy? Petr pádí do práce, mně zbývá hodina, co s ní? Umím číst i psát - tož zajdu třeba do ... Akademie věd. Mají tam čisté záchody a v bufetu ex-spolužačku.

"Jéé, co ty tady?" pusa na uvítanou, 10 minut pokec ... pusa na rozloučenou...: "Tak ahoj a dej zas vědět, kdy přijedeš." Slibuji a loudám se na tramvaj. Na nádraží vytahuji foťák ... třeba fotky na fotoblog. A už mi přijíždí i Pendolíno. Nastupuji, usedám a ...usínám! Náročnej výlet! Tak někdy příště...