Často je mi vytýkán pesimismus. Mé články jsou prý smutné a většinou blbě končí. Považuji se spíše za realistu, nicméně dnes půjdu do sebe a poté, co jsem přežil návštěvu u zubaře, rozhodl jsem se napsat článek pro pobavení....
... a mám silný pocit, že to půjde - je přec známá věc, že nic nepotěší jednoho tak jako trable toho druhého. No a tím druhým budu dneska já!
Chytrému mobilu jsem včera věnoval půl článku, osobnímu počítači druhou, o těch to dnes nebude. Jsou sice průkopníky v oblasti chytré elektrotechniky, ale dnes už jim šlapou na paty i zástupci víceméně běžných domácích spotřebičů. Dělím je na komunikativní (pomocí displeje a hvízdotu) - tedy chytré a ... "bezdisplejové", klasické. Nad těmi ještě cítím určitou technickou převahu.
Pračka - rozhodně nemám žádný luxus, přesto si podle váhy prádla spočítá potřebný objem vody, porci pracího prostředku a ještě mě průběžně informuje, za jak dlouho budeme věšet. A běda, jak včas nepřiskočím a neodejmu vyprané prádlo - to píská jako splašená. Ale prádla pověšení už nechává na mně. Dalším uvědomělým spotřebičem je mikrovlnka. Neřeším, zda je zdraví škodlivá - na tom se těžko shodnou kdy vědci, proč bych to řešil já? Faktem je, že programů má více, než právě pračka, kde jsem po roce dospěl do stadia, kdy používám jen jeden! Také u trouby zvládám bezpečně pouze ohřev ... a po chvíli přemýšlení i rozmrazení (poté, co do bedny nacpu informace o váze a povaze zmražené potraviny). Pronikavým pípáním se mikrovlnná trouba (stejně jako pračka a indukční sporák) dožaduje mé pozornosti vždy, když nabude dojmu, že jsem na ni zapomněl. Občas pípotu jako ve slepičárně (k tomu nějaká smska, hodin odbití celá či přihlášení se on line hráče na pc). Kromě přípravy pokrmů funguje trouba i jako noční osvětlení pokoje, takže "záchodové putování" je bez nástrah! Další funkcí jsou hodiny, když chybí už jen budík. Možná nechybí - jenom jsem jej zatím neobjevil.
Opravdovou lahůdkou je indukční sporák. Běžně návody nečtu, ale tady jsem byl donucen udělat výjimku, abych se znovu přesvědčil, že studium těchto textů je v mém případě ztráta času - nepochopil jsem nic! Respektive pochopil, že přístroj se chová naprosto nevyzpytatelně a mé neumění jej ovládat je dáno mou limitovanou mozkovou kapacitou. Leč nedávno jsem si přece jen mírně pozvedl sebevědomí. Poté, co jsem viděl svého přítele (studovaného člověka - lékaře, ředitele a senátora v jednom), jak se snaží (dlouho marně - nakonec metodou: pomačkej, co pomačkat lze) za hlasitého sakrování uvést jednu plotýnku v činnost ... jsem pochopil, že praktické využití indukce je záležitostí více, než složitou. Její záludnost nespočívá ani tak v uvedení spotřebiče do chodu, jako spíše v časovém odhadu stíhání potřebných úkonů dříve, než dojde k znehodnocení (tedy spálení) připravovaného pokrmu. Vše probíhá ve zrychleném ději: vařím-li například míchaná vajíčka, musím mít po ruce všechny potřebné ingredience. Pokud bych teprve rozklepával vejce, spálím cibuli. Také nechápu smažení (řízky, palačinky, omelety). Naliji olej, vložím řízek ... a než si připravím cokoliv, co netrvá déle než chvilku - je schnitzel černej! Stáhnu tedy teplotu na 100 něčeho, otočím botu a poměrně dlouho smažím a ... nic. Přidám výkonu a náhle je černá i druhá strana! Musím uvést, že teplota se nastavuje dvojím způsobem. Podle stupňů, kde mám určitou pochybnost, zda se jedná o ty Celsiovy? Při avizovaném nastavení na 100°C voda víceméně nevaří, v dalším digitálním kroku tedy 120°C už bublá více, než mohutně. Jenže po 7 minutách varu-nevaru je původně zamýšlené vajíčko na tvrdo v lepším případě na hniličku, v horším na měkko. Ovšem těstoviny (...vařte 5 minut...) jsou již po 4 minutách rozvařené! Teplotu lze regulovat nejen skokově ve stupních, ale (opět skokově) podle výkonu udávaných v neznámých jednotkách tuším do 1300 čehosi. A ještě jeden nezvyk, po přerušení kontaktu s varnou deskou (např. při dolití vody přímo z kohoutku) dochází k poplašnému "pípotu", popřípadě ukončení programu a zrušení nastavených hodnot včetně časového spínače ... a všechno je v háji! Jedno se ale musí uvedeným spotřebičům nechat: Jejich barevné displeje (modrá, zelená, červená) krásně ladí s diodovým osvětlením kuchyně!
A už zbývají jenom 3 pomocníci, nezbytné v každé domácnosti! V 1. řadě je to lednička. No, spíše lednice - jsme zhruba stejně vysocí. Nevím, proč jsem měl potřebu koupě tak mohutného kusu nábytku, když její kapacitu využívám na 20, maximálně 30%. Oč méně toho spolu nachladíme, (a to chladím i potraviny, jež jsou nikoliv zbytně nutné udržovat v chladu: např. sirupy, kompoty, cibuli, česnek, tatranky, masti, olej, zavařeniny, med, chleba, sladké pečivo, rajčata apod.), o to více spolu toho nabojujeme! Důvod našeho sporu je ... DRNČENÍ! V normálním stavu je motor lednice poměrně nehlučný. Jenže normální stav trvá někdy den, někdy hodinu, někdy 5 minut, kdy je vystřídán stavem nenormálním, kdy motor (ne nepodoben hluku při startu letadla) se rozdrnčí. Tento stav graduje, aby po 5 minutách se opět na zhruba stejnou dobu odmlčel. Zkoušel jsem leccos: hluk ignorovat, vyvážit lednici, přerovnat vzduch uvnitř ... vyhrožoval jsem jí zlým opravářem, vypnutím, sběrným dvorem - ale to vždy pomohlo jen krátkodobě. Svůj boj jsem definitivně prohrál a vzdal poté, co jsem v noci - vzbuzen vyskočil z postele a lednici vypojil ze zásuvky. I v rozespalosti jsem si byl vědom, že dojde k odledění, takže jsem upravil dole výtokový nástavec a pod něj umístil hrnec. A krásně jsem usnul ... a spal ... a spal ... až mě vzbudil blbej budík (za dvacku z Ikei)! Rozespalej procházím chodbičkou kolem kuchyně a hezky, bosky, plesky ... ťáááp! Cachtám se v kaluži vody. Okamžitě probrán, rozsvítím a zjišťuji, že soudruzi Italové udělali kdesi chybu! Hrnec prázdný, lednice suchá, na podlaze vody až na chodbu! Od té doby nechávám lednici drnčet!
Mimochodem i ten hloupej, levnej budík se umí mstít, když jednoho dne počal vyzvánět sice spolehlivě, ale přesně o 60 minut dříve, než jsem po něm žádal. A protože nepomohla ani výměna baterie, nelenil jsem a koupil nový budík tamtéž. Výsledek? Leží nerozbalený ve skříni - bo ten starý začal zvonit již normálně. Historku s vysavačem vlastně žádnou nemám. Což je dáno zřejmě tím, že luxuji zhruba 2 - 3 krát do roka, takže se nestačil projevit. Ale měl bych malou historku z nové domácnosti mého syna. Na rozdíl ode mne je technicky typ ... a tak si pořídil vysavač robotický, nazývaný jakýmsi ženským jménem, jež si nepamatuji (Brenda, Rumba, Ronda ... co já vím). V akci jsem to neviděl, spalo to v mé přítomnosti v rohu na nabíječce, ale asi to bude také pěkné kvítko.
Ptám se totiž synka: "Co to máš pod stolem za transformátor?" ukazuji na krabici velikosti od bot, ke které se sbíhají miliony kabelů z počítačů, světel, tiskárny, telky, nabíječek a všeho možného i nemožného.
"To je krabice od bot," odpoví mi klidně syn a pokračuje, "Ronda mi totiž žrala kabely, tak jsem je musel zvednout." A bylo vymalováno! Tak tenhle problém naštěstí nemám. Nejsou kabely a můj značkový vysavač krásné, červené barvy beze mne neudělá ani krok. Zato mám naprosto pitomou a línou žehličku! Po vzoru "Brendy" jsem se rozhodl vyzkoušet automatické žehlení. Výrobek je to značkový, začíná na písmeno "T" a má 5 písmen...
"Pane, přišly jen 3 kousky, dva jsem si hned nechala, ten poslední ani na pult nedávala, v akci za 999 Kč je to zadarmo a žehlí vlastně samo! Tak co berete?" ukecává mě obarvená čtyřicátnice na žehličku, za kterou jsem byl ochoten dát maximálně polovinu ceny. No, ale když žehlí sama ... "tak jo, já ji teda beru!"
Doma přichystám vše podle návodu, naliji H2O, natáhnu na barový pult deku, plátno, rozprostřu prádlo, zapnu přístroj do zásuvky, nastavím teplotu a odcházím psát povídku. Taky nemám rád, když na mě při práci někdo čumí! Když píši, zapomínám na čas. A hele, už utekly 2 hodiny. To už by Fanka (pokřtil jsem svoji novou pomocnici) mohl mít hotovo ... a jdu se na ní podívat.
A hele, něco je určitě špatně! Fanka odpočívá, zlostně odfukuje páru ... a nevyžehlila ani ponožku! Zase jsem koupil zajíce v pytli ... konstatuji rezignovaně. Vypínám pc a jdu žehlit. A tak to trvá dodnes!
****
P.S. Ať předejdu zbytečné diskuzi. Mé zážitky jsou víceméně realitou, i tu Fanku jsem nechal půl dne funět - jenže to bylo pouze tím, že byla omylem zapnutá prodlužovačka. Takže jsem spíše měl štěstí, že jsem nevyhořel. Hezký den!
