Informační technologie neznají hranice, nemají bariéry! Útočí ze všech stran, čelem i ze zálohy ... PR agenturou vrženy do světa - jsou jako zmutovaný, pandemický virus šířeny mezi lidmi ... samotnými lidmi - uživateli!!
No, asi bych dnes už perex pojal méně dramatičtěji, ale přepisovat jej už nebudu. Včera se mi udály dvě navzájem nesouvisející příhody. Nesouvisející v čase, prostoru ... však blízké si tématem.
Příhoda 1. Moje dcera měla narozeniny. Už deváté ... a já byl přizván na oslavu. To není jistě nic zvláštního, většina otců je přítomna na oslavách svých dětí. Teda pokud nevraživost jejich rodičů nedosáhla takového rozsahu, že společná komunikace není možná. To není naštěstí náš případ a tak ověšen dárkovými taškami vstupuji s babičkou do (dcerky) nového domova. Potud je vše víceméně v normálu, gratulace, předávání dárků (oboustranné - vlastně mám zítra také narozky) a nezbytné fotografování (foťák však používám pouze já) ... a už špunty šampusů lítají po bytě. Po bytě lítá i omladina, zatímco my staří se rozvážně vrháme na řízky, kanapky a další pochutiny ... a v tu chvíli jsem na to přišel. Jsem cestovatel v čase! Proč? I já vlastním mobilní tedy přenosný telefon, byť o tom mé okolí docela často pochybuje. Důvodem je mé neustálé zapomínání (mobilu) na místech, odkud jsem již odešel. Či-li hezky česky - nechávám jej v autě, v práci nebo naopak doma, v batohu popřípadě na záchodě i jinde. Proč však cestovatel v čase? Uvědomuji si totiž, že - mobil (tím myslím normální mobilní přístroj - ani chytrý, ani hloupý) tady vlastním pouze já (jasně, také ještě o generaci starší má maminka). Všechny 3 děti, a jejich rodičové už používají "placky" velké telefony s velkým displejem (dcery kámoška má mobil rovnou v tabletu), tedy přístroje mediálně zvané "chytré" - ve své podstatě nahrazující netbook či spíše notebook nebo rovnou pc? Svým majitelům poskytují výhody internetu, telefonu, počítače a multimediálního komunikátoru (fotky, smsky, e-maily, chaty...). Fotografie z oslavy jsem měl v poště daleko dříve, než jsem dorazil domů. Takže si tak sedím u jídelního stolu, láduju do sebe již 4. řízek a zbytek skvělého dortu ... vše zapíjím na střídačku nealko sektem a colou. Přitom se vzrůstající nevrlostí před sebou pozoruji "telefonující" ženu, muže, opodál ve svém mobilu cosi kutící dceru a její kamarádku a ... fakticky si připadám si jako návštěvník z jiné planety, technicky zaostalejší planety. Najednou už nejsem hrdý na to, že telefon používám na volání, fotoaparát na fotografování, budík na buzení, diář na poznámky. Ne, najednou si připadám jako exot - ostatně, jak jsem se popsal na svém profilu.
Příhoda 2. Utrmácen z oslavy jsem dorazil domů ... a automaticky zapnul počítač. Po zhltnutí kusu darovaného, narozeninového dortu k němu usedám s tím, že napíši úvahu o tom, jak si dnes už nedovedeme (samozřejmě kromě mě) představit náš život bez chytrých mobilů, počítačů a dalších mediálních přístrojů. Před "prací" si ještě dám partičku "on line" piškvorek s neznámým protihráčem. Výborně, vyhrávám - což mě vždy pozitivně naladí .... když ... v počítači ošklivě lupne, monitor zbělá jen proto, aby vzápětí zčernal a všechny kontrolky zhasly! Co je? Co se děje??? No, neděje se nic. Vůbec nic, notebook zřejmě umřel! Zmocňuje se mě panika! Mrknu na hodinky - 23:03. Do půlnoci mám povoleno volat synovi - počítačovému inženýrovi. Informuji jej o té strašlivé tragédii a žádám okamžité řešení. Tedy nakonfigurování nového "písíčka" v rozumné kombinaci ceny a technických parametrů! Hned ráno zajedu koupit nový přístroj. Však synek mě zklamal. Prohlásil, že jde spát a vůbec ... ráno moudřejší večera. Ostatně, za týden přijede do svého rodného města - takže se mi na toho mého nebožtíka podívá. Teda pokud mu to vyjde, má toho už naplánovaného moc!
"No to snad nemyslíš vážně? Jako, že mám bejt celej týden bez počítače? A co asi tak budu dělat, hm? Nemohu furt jenom spát (televizi nevlastním)!"
"Co? No třeba zajdeš si do knihovny, vypůjčíš si nějakou dobrou knížku a ... přečteš si ji."
"No to si snad ze mne děláš srandu?" nevím, jak moc to myslí vážně.
"Nedělám. Kromě toho se nedomnívám, že odešel počítač, ale spíš, že dostal elektrickou ránu, zřejmě přepětí v rozvodné síti ... z toho by se měl do rána vzpamatovat. Takže si zítra zavoláme. Dobrou noc."
"Dobrou..." šeptnu do sluchátka mého nechytrého mobilu. Značně dezorientován v čase a prostoru, přemýšlím, co bude dál. Neumím si život bez počítače představit. Je to mé pojítko se světem, zdroj informací, psací nástroj, herní konzole... Hergot! Čím se tedy vlastně liším od ostatních, povětšinou majitelů chytráků (chytrých mobilů). Vlastně jenom velikostí! Na jejich mini displeje prostě nevidím, na nový mobil ani nemám. Ale závislý jsem víceméně stejně. Původní hodnocení sedí - jsem exot. Jenom trošku zaostalejší. Po této analýze se vracím ke svému raněnému "příteli" a zkouším jej oživit. A hele, ono to jde! Synek měl pravdu - inu inženýr. A už mě monitor vítá, už vyzvídá heslo, už je chroupe, už mi naskakují piškvorky - už je svět zase v pořádku. Tak jo, dám si pár her a půjdu spát!
Cože, venku už svítá? Rychle vypínám počítač a vrhám se do postele ... tak ještě jednou: dobrou noc!!!
