101| Příběh hostesky Ivanky - díl 2.

S velmi smíšenými pocity přijel v pátek Michal na letiště Dobříš na prezentaci nového vozu. Prezentace mu nevadí, ale trápí jej nutnost absolvovat doprovodný program sestávající se z několika leteckých disciplín včetně seskoku...

Dobříš, parkoviště aeroklubu

Zaparkuji služební vůz a než stačím vystoupit,  přichází ke mně velmi hezká, štíhlá zrzečka v mini sukýnce, která je jen o málo širší než pásek obepínající její útlý pas.

„Dobrý den pane, jmenuji se Ivanka a mám za úkol vás seznámit s dnešním programem. Jaké je prosím, vaše jméno a z jaké jste firmy?“ usmívá dívka a zapisuje si má data do formuláře.

Pane Bože, tos mi dopřál takovou krasavici beztak jen proto, že je to dnes naposled, co?

„A ještě vás poprosím o vaši konfekční velikost,“ zní další její požadavek.

„Omlouvám se vílo, ale netuším, co to po mně vlastně chcete?“ ztrapňuji se svou nevědomostí.

"To nevadí pane Čech, to tu dnes nejste sám. Muži tahle data moc neznají, k životu je nepotřebují ... košile jim kupují manželky, že?" dívá se na mne a čeká na moji reakci. Předpokládám, že můj rodinný stav není (pro "zabití se" při seskoku) významným faktorem - takže nereaguji. Nakonec Ivance stačí má výška a váha. Přicházíme k hangárům, provozní budově a postaveným stanům. Víla mě seznamuje s mým časovým harmonogramem, na plánku i v reálu mi ukazuje jednotlivá stanoviště a nakonec mě zavádí do velkého, rautového stanu, kde nabízí bohaté občerstvení. Nejsem schopen polknout ani hlt čaje, natož cosi pojíst. Najednou je mi tak líto mého mladého života, jenž zřejmě dnes skončí, že učiním, čeho bych se jinak jen stěží odvážil...

Ivanka se se mnou loučí, přeje mi krásný den, přidá úsměv na rozloučenou a ... mizí za zástěnou. A já? Já jdu za ní … kolem kartónů a přepravek úzkou uličkou ... nemám čas na rozhlížení, Ivanka mě hned registruje a překvapeně se ptá: „Co se stalo, pane Čech? Zapomněla jsem na něco? Jak vám mohu pomoci?“ 

Nemohu se rozhodnout, zda mám něco říct anebo ji rovnou políbit. Ale mluvit umím, nejsem neandrtálec, jsem vedoucí … jen se hrozně bojím: „Slečno Ivanko, nezlobte se na mě, nejsem milovník letecké akrobacie, práce ve výškách a tak podobně. Jsem tu proto, že ostatní ve firmě se dnešního pitomého programu bojí ještě víc! ... Asi vám budu připadat směšný a dost možná i trapný, ale já mám šílený pocit, že to se mnou dnes nedopadne dobře. Myslíte, že byste mě mohla obejmout? Má-li být dnešek mým posledním dnem, ať skončí s pomyšlením, že jsem dnes držel v náručí tu nejkrásnější dívku v širokém okolí?“ víc neřeknu a ani nemusím...

„Už nemluv, já ti rozumím - taky by mě do těch letadýlek nedostali“, špitne víla nebo snad anděl? A její rty se přitisknou k mým!

Nevím, jak dlouho jsem ji držel v náručí. Minutu? Spíše dvě - možná tři. Čas se pro mne zastavil. Náhle mi vyklouzla z poza rukou a než jsem otevřel oči - nebylo jí. S překvapením zjišťuji, že pocit strachu opravdu zmizel. Aspoň na chvíli, která mi umožní se nasnídat. Poté jdu do hangáru, kde začíná novinářská prezentace novinky. Ta mě zase tolik nezajímá. Využívám proto volného prostoru u auta k prezentaci soukromé.

„Dobrý den pane Čech,“ zdraví mě drobná, blond dívka, jež přišla k vozu vzápětí. Má smůlu, dnes patřím Ivance ... a kromě toho, nejsem rád rušen při studiu. Nevrlým zamručením a prásknutím dveří jsem to dal dost jasně najevo. Víc už nepromluvila a brzy zmizela. Navíc moji náladu zhoršuje nezadržitelně se blížící čas 1. disciplíny: letu větroněm.

„Pane Čech! Slyšíte mě?“ Hmm, dneska je po mně dost silná poptávka, pomyslím si. Otočím se a ztuhnu překvapením…

„Pane Čech, za 15 minut jdete na start,“ sděluje mi můj krásný anděl (vlastně ne, anděl má křídla, svatozář a bývá bezpohlavní! Ivanka bude přeci jenom víla.). Co mi to říká?

„Prohodila jsem si pozici s kamarádkou, abych ti byla nablízku, kdybys měl zase ty pitomé pocity o posledním dnu…“ přechází má krásná hosteska na tykání.

„Jsem plný pitomých pocitů,“ chápu její narážku … a Ivanka je skvělá psychoterapeutka! Takže mi málem větroň uletěl!

Jenže to bylo před 1 hodinou, teď sedím na tvrdé sedačce v čemsi odporném, děravém – škvírami ve stěnách vidím ven. Zato před sebou nevidím nic, jen záda a hlavu jakési figuríny, které jsem svěřil svůj život. Naše raketa je vzhůru tažena na laně, po jehož odpojení dochází k šílenému propadu – prakticky k volnému pádu! IVANKÓÓÓ!!! Pilot propad sice nakonec ustál, ale i tak je let hrozivý a hlučný: ta hromada plechu se klepe, třepe, drnčí, rachtá a hlavně vydává tak šílený řev, jekot, kravál … ve stíhačce nemůže být větší! BUCH!!! DRNCACÁ! KŘUP!!!

A najednou obzvláště silná rána, poté pravidelné kodrcání, cítím, že orchestrion zpomaluje ... a najednou je ticho! Stojíme! Jsem šťasten. Vypadá to, že jsem 1. disciplinu paní ředitelky (doufám, že ji v zájmu sítě někdo brzy otěhotní a na 3 roky se zbavíme jejích praštěných nápadů) přežil! Vzít Ivanku do náručí a zmizet – jsem nejšťastnějším prodavačem aut na světě a v přilehlých galaxiích!

Jenže Ivanka už u stanu nestojí … zato tam potkávám mého pražského "šéfa" Pepu. Tradiční úsměv od ucha k uchu … mává a cosi gestikuluje. Co tak naléhavě asi po mně může chtít? Nejvíc by mě potěšil náhradníkem na můj seskok.

„Ahoj Michale! Jak bylo nahoře? Mám pro tebe dobrou zprávu: mám někoho, na koho nezbylo místo na seskok padákem. Tak se mám zeptat, jestli bys mu nedal to svoje? Dáš ne?“

"No jasně, že ... no, tedy ... jasně, že nééé! Jak tě to vůbec mohlo napadnout?" odpovídám a nebýt situace tak vážná, musel bych se smát při pohledu na jeho výraz. Nepochybuji o tom, že nepochybuje, že jsem se právě zbláznil. A vlastně má pravdu.... 

... pokračování příště

 

Autor: Milan Vít | pátek 13.1.2017 6:00 | karma článku: 13,61 | přečteno: 642x
  • Další články autora

Milan Vít

37 / Dopis 16 leté dceři

Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.

29.1.2024 v 6:30 | Karma: 14,30 | Přečteno: 367x | Diskuse | Poezie a próza

Milan Vít

35 / 100 let

Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.

21.3.2023 v 6:55 | Karma: 9,10 | Přečteno: 199x | Diskuse | Poezie a próza

Milan Vít

34 / Už jsem i já prozřel...

... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.

20.3.2023 v 6:30 | Karma: 19,10 | Přečteno: 629x | Diskuse | Poezie a próza

Milan Vít

33 / Jak se nás moc nesešlo

Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.

24.10.2022 v 6:06 | Karma: 10,22 | Přečteno: 281x | Diskuse | Poezie a próza

Milan Vít

32 / Dvojím pohledem

1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.

18.10.2022 v 7:20 | Karma: 9,67 | Přečteno: 326x | Diskuse | Poezie a próza
  • Nejčtenější

Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem

5. listopadu 2024,  aktualizováno  6.11 11:49

Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...

Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství

6. listopadu 2024  14:46

Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství...

Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči

6. listopadu 2024  7:55,  aktualizováno  8:55

Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...

Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády

3. listopadu 2024

Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...

V Rakousku bojují o život dva Češi. Jeli na střeše metra, srazil je nadchod

31. října 2024  12:09,  aktualizováno  16:02

V rakouské nemocnici bojují o život dva Češi, kteří se v úterý ve Vídni vážně zranili při jízdě na...

Přestavba obřího domu kultury v Ostrově začala, bude ozdobou náměstí

8. listopadu 2024  14:54

Šibeniční termín do 31. července příštího roku mají firmy na dokončení rekonstrukce domu kultury v...

Univerzita prověří střet zájmů člena vedení. Nic neskrýváme, říká rektorka

8. listopadu 2024  14:43

Akademický senát Univerzity Karlovy (UK) na pátečním mimořádném zasedání rozhodl, že prověří případ...

Údržbář vypláchl z kanalizace dětskou atrapu granátu, musel přijet pyrotechnik

8. listopadu 2024  14:31

Na podezřelý předmět narazil údržbář ve čtvrtek ráno v centru Kroměříže. Při čištění kanalizace...

Počátky v referendu hlasují o větrnících, v sousední obci na Vysočině budou

8. listopadu 2024  14:23

Obyvatelé Počátek na Pelhřimovsku dnes rozhodují, zda bude možné v katastru města stavět větrné...

Zjednodušte si vaření: Vyhrajte kořenící pasty
Zjednodušte si vaření: Vyhrajte kořenící pasty

Chcete ušetřit čas v kuchyni a zároveň vašim jídlům dodat výjimečnou chuť? Zapojte se do soutěže a objevte kouzlo kořenících past Podravka. Stačí...

  • Počet článků 219
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 390x
Jsem "exot". Myslím jinak, konám jinak a také jinak píši! Věřím, že nejsem jediný, že jsme aspoň dva, doufám, že existuje "můj ideální" čtenář. Čtenář, který si sedne s kávou k počítači, najde si "mě" a čte... zapomene na čas, kafe mu stydne a bábovka osychá. Když dočte, zdolá kávu na 3 loky a jde konečně něco pořádného dělat!

 

A kdo jsem já? Zcela jistě:

 

Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?