05| Na trati Bohumín - Praha

Aneb jak jsem se mýlil. Tato povídka není o železnici, není o politice, kde se mýlí zřejmě všichni permanentně. Je to povzdechnutí nad nepříjemnou epizodou, která se dle logiky 'zákona schválnosti' stane na dovolené právě otci...

Dnes je den ‚Dé‘! Tedy den, kdy odjíždím na dovolenou. Bohužel na dovolenou 'náhradní‘ Celý rok se těším, jak zaokrouhlím počet dovolenkových pobytů na Slovensku na 20! Tak letos se těším marně – a mýlím se poprvé! Letos to určitě nebude. Má partnerka Karolína totiž „patologicky“ miluje moře! Teplo a pocit absolutního vypnutí mozku (mobil je odklizen kamsi na dno kufru) na lehátku u moře. Jedinou její starostí je, aby se mezi sluncem a tělem nevyskytovala žádná překážka, která by jí blokovala příjem slunečního záření. Já mám na starosti, jenžto nevydržím ležet v klidu déle jak 5 minut, ji v dostatečném předstihu a množství zásobovat drinky, pizzou, ovocem a zeleninou! Jo a také zmrzlinou, to je jasné! Ostatně, zaplatili jsme si přece all-inclusive, tak ať se nám to vrátí, ne?

Bohužel poslední 3 roky byla v době našeho pobytu v Tatrách pořádná ‚kosa‘, popřípadě pršelo – no, většinou byla kosa i pršelo, takže letos Karolína celkem jednoznačně odmítla jet do hor počtvrté …  a vyrazila na ‚tureckou riviéru‘ s tím, že tam určitě nebude ani kosa, ani pršet. A já pak do náhradní destinace, do rodného města. Ale nelitujte mě (zatím), nebude mi tu zle: navštívím kámoše, spolužáky, možná i některou ze spolužaček. Dáme pivko, zplkneme kdeco, zdrbneme nepřítomné, pochválíme dorazivší. Abych snad neměl pocit nedostatečné vytíženosti, dostávám ke kufru a 6 letému čoklovi i 5 letou dceru. Ani to nevidím nijak tragicky, babička vnučku ráda uvidí i pohlídá ... a cestování Kačence nevadí. Možná je to tím, že cestovala vlastně ještě dřív, než se narodila – kdy s námi byla v Irsku a Německu. Po narození pak pokračuje Německo, Bulharsko, Tunisko, Egypt, Chorvatsko a samozřejmě i Slovensko! Nepočítaně byla také v Praze! Shrňme to – cestování jí evidentně nevadí, neupřednostňuje ani konkrétní dopravní prostředek – auto, vlak, letadlo, loď či autobus, všechno jedno.

Dnes tedy vyrážíme nejmenovaným, soukromým dopravcem, majícím své vlakové soupravy lakovány v černo-zlaté kombinaci! Na cestu se těším, po letech jedu 1. třídou – ať má pejsek i dcerka dost místa – kožená křesla, černé koberce, stolky v imitaci dřeva, ‚klimoška‘ – fajné! Voda, kafe, bageta, zákusek, noviny a časáky – vše v ceně. Super! Dceři instaluji ‚divko‘, sobě vybaluji notebook – a už si v hlavě ‚sumíruju‘ koncepci třetí povídky z vrátnice‘. Čeká mě příjemná a pohodlná cesta. Bohužel, tak v tomto punktu jsem se radikálně, zásadně, nepředstavitelně, nečekaně a velmi drsně zmýlil!

Už v autobusu, cestou na nádraží, si dcera stěžuje na bolest hlavy. Že by málo spala? To by bylo dobré - prospala by cestu. Omyl! Nebo snad únava z horka? Jenže zrovna dnes zase takovej hic není, takže cestovní horečka? Tou malá zásadně netrpí. Tak z jídla? Nebo nedej bože předzvěst nějaké infekční choroby? Jen to ne. Před nádražím se ještě projdeme na čerstvém vzduchu, dám jí napít – ono se to zlepší. Omyl! Omyl! Omyl! Její stav se nelepší ani venku, ani ve vlaku, spíš naopak. Dítě nevydrží dlouho ani u své oblíbené pohádky, kňourá dál a graduje situaci nesmyslným požadavkem: „Já chci maminku,“ který opakuje v intervalu cca 10x za minutu a poté začne brečet. Je mi jasné, že tady už domluvy, tresty, příkazy ... natožpak zákazy nepomohou!

Dobrá tedy, se sakrováním se zvedám a jdeme na záchod - po telefonní konzultaci s maminkou dostávám informaci, že bolest hlavy bývá předzvěstí vyvrácení jídla. Na toaletě Kačka strčí hlavu do záchodu, ale ani nucený kašel ani promnutí bříška nepřináší kýžený efekt. Pohled zvenčí: u hajzlíku klečí dítě bez hlavy (ta je uvnitř mísy) a nad ním v předklonu otec, zaříkávající bříško čarodějnými formulkami. Zatím marně! Během následující hodiny se tento obraz opakuje sedmkrát: odchod na wc s pláčem – poté návrat, opět s pláčem. Chvíle lítosti a sebelítosti se ve mně střídají se vztekem a bezmocí.

 Stevardka nám půjčuje deku, vaří čaj … a přidává geniální radu: „Za půl hodiny budeme v Pardubicích – tam si můžete vystoupit a zajít s ní k doktorovi.“ Slečna blondýna je dalším adeptem na zabití: už vidím, jak vystupuji v Pardubicích, nechám propadnout jízdenky do Prahy a s dcerou v náručí, ověšený taškami s jídlem a psem a kopajíc před sebou kufr hledám pohotovost. Ne, ne, ne! Kačku násilím uložím na dvousedadlo, pokleknu vedle ní (ještě že máme tu 1. třídu, jsou tu široké uličky) a vykládám jí pohádku o dinosauřích slepicích. Dinosauři jsou totiž dneska hitem, který opravdu letí…

„Tati, tati! Už to půjde, to zvracení…“ a Káča běží opět na záchod. Má pravdu, už to jde. Bohužel až teď, kdy je záchod obsazen! … Tak tu stojím v uličce, před sebou nekonečně zvracející dítě, vedle mne šokovaná stevardka … připadám si jako v pohádce ‚Hrnečku, vař!' a Kačka vaří.

Mám rád ve filmu situace, kdy už je s hrdinou amen, situace je tak vyhrocená, že to nemůže dobře dopadnout a … střih! Hrdina se nějakým, mně neznámým způsobem ze šlamastiky dostane a děj se nezadržitelně blíží k happyendu. Co bych dal za to, kdybych se dokázal odstřihnout od této chvíle, stojíc se zvracejícím dítětem před záchodem s vědomím, že tu spoušť bude muset někdo uklidit, a posunul se v čase o 2 hodiny dál, kdy už vycházíme z nádraží… Jenže k žádnému střihu v reálu nedochází. Vše si vychutnám až do konce i s detaily. Zato si dovedu poměrně lehce spočítat, že tady moc adeptů na úklid nebude, vlastně vidím jen jednoho, sebe … STŘIH!

… podlaha uklizena, dítě spí v sedačce s plyšákem pod paží, já sedím u notebooku a pročítám poštu. Sluníčko svítí, klima příjemně chladí, piju zaslouženou kávu, za půl hodiny jsme v Praze. Happy end?   Bohužel ne! U babičky zvrací dítě ještě 3x! První den dovolené mám za sebou a nemám pocit, že by to byl úspěšný den – jak jsem si ráno maloval. Už je to tak ... trochu jsem se ZMÝLIL!

 

Autor: Milan Vít | čtvrtek 15.8.2013 10:50 | karma článku: 13,56 | přečteno: 589x
  • Další články autora

Milan Vít

37 / Dopis 16 leté dceři

Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.

29.1.2024 v 6:30 | Karma: 14,30 | Přečteno: 367x | Diskuse | Poezie a próza

Milan Vít

35 / 100 let

Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.

21.3.2023 v 6:55 | Karma: 9,10 | Přečteno: 199x | Diskuse | Poezie a próza

Milan Vít

34 / Už jsem i já prozřel...

... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.

20.3.2023 v 6:30 | Karma: 19,10 | Přečteno: 629x | Diskuse | Poezie a próza

Milan Vít

33 / Jak se nás moc nesešlo

Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.

24.10.2022 v 6:06 | Karma: 10,22 | Přečteno: 281x | Diskuse | Poezie a próza

Milan Vít

32 / Dvojím pohledem

1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.

18.10.2022 v 7:20 | Karma: 9,67 | Přečteno: 326x | Diskuse | Poezie a próza
  • Nejčtenější

Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem

5. listopadu 2024,  aktualizováno  6.11 11:49

Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...

Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství

6. listopadu 2024  14:46

Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství...

Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči

6. listopadu 2024  7:55,  aktualizováno  8:55

Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...

Vraťte nám kus země, žádá Polsko. Spor by vyřešilo darování budovy ambasády

3. listopadu 2024

Premium Ačkoli se zdá, že má Česko s Poláky bezproblémové vztahy, pod povrchem doutná mnohaletý spor. Týká...

V Rakousku bojují o život dva Češi. Jeli na střeše metra, srazil je nadchod

31. října 2024  12:09,  aktualizováno  16:02

V rakouské nemocnici bojují o život dva Češi, kteří se v úterý ve Vídni vážně zranili při jízdě na...

První žena v historii. Personální šéfkou Bílého domu bude vedoucí Trumpovy kampaně

8. listopadu 2024  6:56

Personální šéfkou Bílého domu za nadcházející administrativy republikánského prezidenta Donalda...

V Jánských Lázních hořela stanice lanovky, škoda se vyšplhala na sedm milionů

8. listopadu 2024  6:29

V Jánských Lázních v Krkonoších ve čtvrtek večer hořela elektroinstalace v dolní stanici kabinové...

Republikáni uspěli v senátních volbách. Po čtyřech letech získali většinu

6. listopadu 2024  6:37,  aktualizováno  8.11 6:11

Sledujeme online Republikáni budou mít ve stočlenném Senátu USA většinu v podobě nejméně 53 křesel. Uvedla to...

Nafukovací halu pro golf chrání sítě, bez nich by trénink nevydržela

8. listopadu 2024  5:48

Golfistům v resortu Kaskáda v Kuřimi na Brněnsku slouží od tohoto týdne nová nafukovací hala, první...

  • Počet článků 219
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 390x
Jsem "exot". Myslím jinak, konám jinak a také jinak píši! Věřím, že nejsem jediný, že jsme aspoň dva, doufám, že existuje "můj ideální" čtenář. Čtenář, který si sedne s kávou k počítači, najde si "mě" a čte... zapomene na čas, kafe mu stydne a bábovka osychá. Když dočte, zdolá kávu na 3 loky a jde konečně něco pořádného dělat!

 

A kdo jsem já? Zcela jistě:

 

Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?