03| Vrátnice, den první

Po vážné nemoci se vracím do života, do práce. Výrazně jiné, než jsem byl zvyklý. Od nynějška bude mým pracovištěm vrátnice. Uvidím, jak bude, třeba to půjde - třeba bude i sranda? Už žádná zodpovědnost, spíš společenská akce...

Je třetího ledna, pro mne zlomový den. Celý život jsem mistroval, šéfoval, vedl: ráno úkoloval, večer kontroloval a raz za měsíc navrhoval a zdůvodňoval výši odměn. Řediteli i dělníkům! Málokdy byli všichni spokojeni.  Zpropadená věc, tyhle odměny: nevypsal jsem je - všichni byli nespokojeni. To bych ještě chápal,  jenže ... vypsal jsem je ... a zase byli nespokojeni. S jejich výší! Respektive s výší odměn kolegů. Tak tento problém už nikdy řešit nebudu. Nejsem tu totiž vedoucím ... a odměny ? To už je dnes možná i sprosté slovo, ne? Nejsem-li vedoucím, čím jsem tedy? Jednoduchá otázka - těžší je odpověď. Nejsem totiž jen tak obyčejným vrátným ... jsem 3 v 1! Jako kafe. Nastupuji na recepci / vrátnici jako recepční / vrátný a strážný v jednom a tedy také za 1 mzdu. Je sedm hodin, začátek mé první, zkrácené směny.

Službu mají muž a žena, oba odhadem pár let po padesátce, oba v modrých košilích, bez kravaty – on v pantoflích, ona v botaskách. Podle toho soudím, že obuv se tu nefasuje a kravata škrtí. Vrátnice má půdorys do písmene „U“. Horní část je prosklená, v předu na pultu stojí 6 monitorů, dva telefony, mobil a ID karty. Za mnou je posuvná stěna s klíči a vlevo na stěně 4 "blikající krabice“ . Vpravo je mikro svačinárna s lednicí, mikrovlnkou, rádiem a televizí.

Slovo si bere žena. Jmenuje se Markéta a mluvit ... mluvit teda umí. Po čtvrthodině výkladu si už nejsem tak úplně jist, zda jsem nastoupil na vrátnici 'Podniku služeb' nebo na pobočku Řízení letového provozu. Tak složitá tu je práce! V čem spočívá? No, tak třeba ovládáme troje závory, odbavujeme a evidujeme návštěvy, jsme k dispozici vedení i veřejnosti, vydáváme klíče a konáme pochůzky atd. Zjišťuji, že velký problém nastane, pokud se nedaří najít požadovaný klíč! A většinou je třeba konat ještě další činnosti ... přijmout zásilku, vydat kartu či ještě zvednout telefon. Ten tu sice nezvoní často, ale zato vždy v blbou chvíli: když jeden zrovna svačí, vaří si kávu, je na toaletě, mobiluje, kouří anebo ... náhodou opravdu něco důležitého koná.

Během dopoledne zjišťuji, že trefit se například do volného času Markétina, vyžaduje mít pořádnou porci štěstí. Šance je zhruba stejná jako chtít po našich fotbalových reprezentantech vstřelit gól. Marci má totiž denní směnu pořádně nabitou: odhadem polovinu času protelefonuje se svým milým – je hezké, když se dva milují ... a mají si co povědět! Asi 20% stráví kouřením před vrátnicí, což je sice zakázáno, ale Praha je daleko a Pánbůh vysoko! Často dokáže obě činnosti sloučit! Dalších 20% stráví konzumací čehokoliv a zbylých 5? No, tak to je ten čas, do kterého by se volající měl trefit, chce-li se dočkat vlídného přijetí.

Pavel netelefonuje vůbec. Zřejmě je už řadu let šťastně ženatý a nemá potřebu slyšet svoji ženu častěji, než je nutno. Proto má čas mě uvést do dalších problémů tohoto "náročného" pracoviště. Důležitou činností jsou pochůzky po objektech. k tomu je potřeba se vyzbrojit potřebnými klíči. Blbý je, že budovy jsou značeny písmeny, klíče bohužel ještě postaru – čísly ... navíc posunutými o jedno nazad. Najít málo používaný klíč představuje vyvolat velkou pátrací akci. Až časem zjistím, že  v tom plavou i někteří služebně starší kolegové! Problém eskaluje poté, co je sice nalezen háček žádaného čísla … ale na háčku (ne)visí nic. Možnosti jsou 2: buď visí jinde, například ‚A 14‘ na ‚D 14‘ – to je ta lepší varianta, anebo klíč prostě není! Řešení prozatím neznám.

Úplně nejdůležitější činností vrátného zde jest: hlídání EPSky! Podle vedoucího máme touto činností vyplnit 95% naší pracovní doby. Pravdou je, že u Markéty sedí aspoň to, že ostatní činnosti věnuje těch zůstavších 5% - ale možná ji křivdím, možná dokáže hlídat, kouřit a telefonovat najednou. Samozřejmě není třeba hlídat EPSku ze strachu, že by někam utekla - nemá nožičky a je ke stěně přišroubovaná. Ale pokud začne ječet, je to jako doma! Všeho nechat a zjistit důvod poplachu: hoří snad? Pokud ano, pustit sirény, evakuovat, volat hasiče, volat Prahu, volat bezpečnostní službu, blokovat výtahy, otvírat branky, zvedat závory, připravit plány, hlídat vchody …… Pokud ne, tak to ihned zjistit, vše zrušit a volat Prahu, bezpečnostní … a tak dále!

Ale zpět k mé osobě! Dnešní povídka je o mně a ještě jsem si ani neťukl! Celý den jsem kolegy informován, že práce je zde mnoho, je velmi důležitá, nedoceněná a ne ... každý zde vydrží. Ne každý se zdárně adaptuje na tvrdé podmínky. V duchu se sice sám sebe ptám, co je tak obtížného na zvednutí telefonního sluchátka, závory nebo vydání návštěvní karty. Ale třeba se to dovím až zítra či pozítří. 

Je za minutu poledne. Už jsme po obědě, dopíjíme třetí kávu a likvidujeme mnou donesené vánoční cukroví. Zůstávají jen neoblíbené, nepečené, rumové kuličky. Moji noví kolegové znají mé cévéčko už od školních lavic. Připravuji se na obchůzku. Cesta bude zlá a dlouhá, bereme si mobil, baterku (sice už moc nesvítí, ale dostat s ní po hlavě bych rozhodně nechtěl), kartu, jablko a peníze (cesta vede přes kantýnu – čočkovka se ještě vejde). A už s Markétou vyrážíme ... obcházíme téměř vše, dostávám se do místností, kam se už zřejmě nikdy nepodívám. Se třemi 'rauchenpauzami' tak lezeme bezmála 2 hodiny. Ale i zítra je den ... vracíme se na vrátnici. Má zkrácená šichta končí v 16 hodin. Je třeba si dát ještě jedno kafe. U něj zařvou i nechtěné rumové kuličky.

Stále jsem informován o náročnosti služby, zvláště v zimě, kdy nelze vrátnici vytopit! Ještě horší je to v létě, kdy ji nelze vyvětrat. Tok informací opovážlivě přerušuje mladík, vracející kartu – je tu dnes fofr! Výsledkem 1. dne v práci je poznání, že tu bude zřejmě sranda a že se tu nepřetrhnu!  A také už vím, že je dobré tu mít v zimě svetr a v létě triko na převlečení a ... že peněz tady člověk moc nevydělá. Ale pokud to má v krvi, může se z pozice prvního a někdy i jediného pracovníka firmy, kterého tu běžný návštěvník potká: na něm podle nálady zcela vyřádit, vyřídit nebo ho i vyhodit!