Znám hodně lidí, kteří tvrdí, že jsou andělé

a ještě více lidí, kteří jsou si jistí, že anděly denně vidí a že se s nimi běžně baví. A znám hodně lidí, kteří tvrdí, že jsou na zemi ufoni  (tedy ti, kteří přiletěli v čemsi, co se tak blbě popisuje)...

A jsou i tací, kteří o sobě tvrdí, že jsou JEŽÍŠ, Archanděl Gabriel, Marie z Magdaly, Ghándí, Mohamed či Karel čtvrtý nebo Alexander The Great.

****

Ne, že by to bylo nějak důležité, ale neznám mnoho těch, kteří o sobě tvrdí, že jsou démoni, nebo Legie.

Tak jak to je ? Mají pravdu, nemají pravdu ?

Mám se začít bát nebo se bát o ně ?

A je to důležité ?

***

Když budu vědět, cítit, věřit či budu snad přesvědčen,

že dotyčný má pravdu, co mi to přinese ?

NIC. Nic mi to nepřinese,

Lidská mysl je dáma ošidná. Hraje si s námi a my si hrajeme s ní.

Něco si vymyslíme ...

Pak tomu vymyšlenému začneme věřit ...

A pak jsme toho, čemu věříme tak plní, že musíme upustit tlak a začneme o tom vymyšleném, přesvědčovat druhé.

BACHA, neříkám, že mluvit o vymyšlených věcech je špatné. to ne.

Ale nemluv o tom, JDI a ukaž mi to ! Udělej to, řečí už bylo dost.

A zbytečných , únavných řečí už bylo příliš.

Nikomu to nic nepřineslo. 

Rozhodně ne touhu po ušlechtilosti, pohodu a vnitřní klid.