Už nechci být vypasené čuně ...

Když mi před pár lety řekla nutrie ( nutriční sestra ), že když lezu z bazénu, tak vypadám jako vyvržený vorvaň, hodil jsem to ještě za hlavu. Ale když mě manželka zase křísila poté, co jsem hltal jídlo a drobek vletěl do špatné

dírky … Bylo to jiné. Má jediná reakce, když jsem přišel k sobě, byla : "Proč mě budíš ?" a nechápal jsem, že neležím v posteli...

Já byl v poho a ona ani trochu.

A tak jsem se rozhodl, že ji přestanu děsit.

Nešlo už jen o mé funění při zavazování bot  nebo ztrátu výhledu na své nádobíčko přes veliký břuch, prostě už to dušení byla poslední kapka v poháru mé trpělivosti se svými obžerstvími, co přetekla. 

Do té doby jsem si pořád říkal :

                                    "Moje bříško, velké bříško, hodné bříško .."

Kdo hledá, nakonec vždycky najde. Můj miláček mi poslal odkaz na stránky člověka, který jasně vysvětloval, co se v nás přesně děje s jídlem, které běžně jíme. A já se nestačil divit.

Pochopil jsem konečně, proč jsem obezita a že si za to můžu sám. A já, když něco pochopím, tak přijde změna. A taky přišla.

Od té doby jím jinak, jindy a jiné jídlo. A cvičím a chodím. Hodně chodím.  

Nemám vůbec hlad a za 14 dní jsem ztratil 5 cm v pase a  4 kila na váze.

Prý i míň chrápu ( říká žena …).

Cítím se skvěle a budu v tom pokračovat. 

Řeknu Vám, je to super, když se při předklonu zase můžu dotnout rukama země ...