Svlékneš se donaha ?

Běžně chodíme po světě oblečení. Naše hadříky vyjadřují kromě našeho vkusu i naše postoje. Mnozí jsou zjevně příliš fixovaní na svůj vzhled a podřizují tomu vše a jiní na to doslova se …, pardon kašlou. Co kdybychom se probudili ?

Do čeho všeho se však oblékáme sami před sebou ?

Jaké hadříky na sobě máme, když se nikdo nedívá ?

***

I Ti možná šťastnější, kteří kromě spotřeby umí i TVOŘIT a jejich tvorba pomáhá druhým, to dělají možná HLAVNĚ KVŮLI SOBĚ. 

SAMI napíšeme sobě blog a tím říkáme SAMI sobě, co údajně říkáme druhým. 

Možná by stálo za to připustit si myšlenku, že ve svých slovech hledáme u druhých pochopení a podporu bez ohledu na to, zda je to pravda, nebo ne. Prostě jsme to napsali, ukojili svoji potřebu a dílo je na světě.

Občas nás za to někdo poplácá po rameni a musíme počítat i s tím, že to mnohé urazí, rozčílí nebo jen umožní, aby nám napsali, jak moc jsme mimo. MIMO jejich chápání.

Ať už je to jakkoli, jde přece hlavně o to, zda na to někdo bude VŮBEC reagovat. 

***

Často se mi zdává sen, ve kterém jsem neschopný řešit svoji životní situaci :

Většinou nemám práci, bydlení ani zdraví.  A pak se probudím a mám všechno.

Na vysvětlení stále čekám.

***

Oblékám se do slov a když mi slova dojdou, jsem nahý.

Mlčím a už jen poslouchám.

Děkuji za přečtení.