Smrt neukecáš ...

Všechno se mění neustálým uzavíráním v kruhu. Stále dokola, v pravidelných cyklech. Vznik a zánik. V přírodě to tolerujeme. Musíme … ale co člověk ? Měl by žít věčně ?  A pokud ano, k čemu by to bylo...

Znáte to … jak jedou Ti Čtyři…

Válka, Hlad, Mor a Smrt.

Ty první tři se dají ještě nějak okecat a ukecat … ale ten poslední ?

Jsou to obrazy, které nám byly zanechány jako varování.

                                          "Čtvrtý jezdec je Smrt a peklo jde za ním …"

Ale bacha. Nejsme přece žádní fanatici.

Nejedná se o žádné čerty a kotle s olejem … to jsou nesmysly.

Jde o něco jiného.

V každé kultuře lidských dějin lze najít jednotící linie ve vztahu ke smrti.

Knihy mrtvých.

Žádná mystika.

Jen praktické pokyny vycházející ze zkušeností celých generací.

Tedy o co tu jde, je jasné :

Cokoli uděláme ve viditelném světě se promítne jako naše stopa i do světa neviditelného. Dobré i špatné. A tak to běží jako na drátkách celý náš život.

Po fyzické smrti vstoupíme do světa, který teď nevidíme a to první, na co tam narazíme, jsou naše vlastní stopy. Otisky pozemského života.

Neztratily se. Nikdo je nevymazal. Čekaly tam na nás a my si musíme projít tu cestu našimi vlastními stopami znovu.

Jsou však období, kdy se oba světy propojují a prolínají se navzájem. Jedním z těchto období je doba konce.

Nejedná se o žádné strašení.

Je to jen přirozený, stále se opakující zákonitý děj.

Je to pomoc, ne trest.

Teprve, když sami sobě musíme ukázat nezkresleně vlastní chyby, lži, zločiny, všechno zlo, kterým jsme se provinili na druhých a hlavně na sobě a co se nám podařilo před druhými schovat, když jsme ještě  byli na zemi ... tak teprve tehdy, když už se před tím nikam neskryjeme, to začneme řešit.

Projdeme si všechno to zlo, abychom pochopili, že nám to nikdo nezpůsobil, ale že jsme to byli vždy my, kdo za to může.

A pak nastane ten často okecávaný Soud.

Dáme sami sobě milost nebo nejvyšší trest ?

Není to libovůle. Musíme soudit spravedlivě.

A s Láskou …

To je to peklo, které jsme sami sobě stvořili.

Jojo, Smrt neukecáš ...  ani to peklo, co jde za Ním.