Když si připadáš starej, unavenej, votrávenej, znechucenej a je fuk, jestli je ti 20 nebo 60, je vůbec něco, co můžeš udělat ? Když se na tebe valí pohromy ze všech stran, i když vypneš internet, mobil a zůstaneš sám v tichu ?
V jedné severské legendě se praví, že kdosi chtěl moudrost světa a ty mu byla nabídnuta, když obětuje jedno oko. On to udělal a tím zbývajícím okem pak viděl lépe, než dvěma očima dřív. Stal se moudrým a lidé věřili, že to byl sám Odin.
Naše hlava je kolikrát přesycena tím vším hrozícím nebezpečím, které se na nás dnes valí ze všech stran. Je to výsledek toho, co vidíme a slyšíme denně kolem sebe.
Někdo řekne, že maže do přírody, aby si vyčistil hlavu a pak ho tam honěj policajti na běžkách ( humor ...).
OK, proč ne ? Jakmile z té přírody odejde do blázince zvaného moderní civilizace 21. století, začne to nanovo.
Před pár lety se říkalo :“Drž hubu a krok !” To jsem slyšel dlouho a bylo to všude v různých formách a ti, co to viditelně dodržovali, se měli průměrně dobře. Měli na jídlo, měli na bydlení, měli práci. Kdo nepracoval, byl příživník a to bylo trestné. Ze zákona byla povinnost pracovat. ( dnes je to co ? Aha .. nemyslitelné ).
Kluk šel v devatenácti na vojnu, vrátil se za dva roky a byl z něj chlap a mohl se ženit, když chtěl. Věděl, co je to pořádek, zodpovědnost a řád. A uměl se postarat. Už to nebyl maminčin mazánek a s tátou si mohl dát pivo v hospodě, jako rovný s rovným. Někteří z vás si to ještě pamatují a někteří se chovají, že už na to zapomněli.
Nebudu dělat chytrého, přesto vím, co můžeme všichni použít, když selhávají naše myšlenky, které jsou přesycené tím vším hrozícím nebezpečím, abychom se začali cítit líp. Zkuste číst mezi řádky :
Kdysi mi jeden starý kněz řekl : “Když je lidem fakt nejvíc ouvej a už neví a netuší, kam se vrtnout, modlí sa aj ateisti.“ A to je fakt. Zažil jsem to, a nejsou to žádný vyčtený kecy. A nebyli to žádní svatoušci a ty jejich modlidby, no fakt to nebylo nic předpisovýho jako v kostele, šlo jim to vod huby přímo ze srdce, který bylo tak bolavý tou rostoucí úzkostí, bolestí a strachem, že už nemělo sílu vzdorovat rozumu, který naučeně dál papouškoval : “V pohodě. “
A tam někde to je a najít si to musíme každý sám a po svém a v sobě, nikde jinde.
Nikdo jiný, než my, to totiž neví.
Musíme každý žít svůj vlastní život podle svého, jak umíme nejlíp a ne podle někoho. Musíme žít každý den naplno, jakoby zítřek už nebyl. Každý jsme jedinečný, každý něco úžasného a krásného umíme, jsme národ velice šikovných a schopných lidí, jejichž předkové byli kdysi velice hrdí na svoji zem, na svůj jazyk, na svoje tradice, na svoje zvyky i na svoje bohy. Umíme milovat ! A když do toho zahrneme i sami sebe, bude to super !
Je však potřeba se začít dívat dovnitř srdcem a ne jen rozumem na povrch věcí a lidí. Vím, že to bude možná trochu divné, ale moje rada zní :
Staňte se na chvíli tím Odinem ze starých legend a něco obětujte. Dostanete víc, než unesete :
Tak až zase někde uvidíte a uslyšíte někoho, kdo vám pije krev, zavřené levé oko a zakryje si dlaní levé ucho ( proč ? No, třeba proto, že je to od srdce ... ). A tím zavřenými okem se na něj podívejte a tím zakrytým uchem jej poslouchejte. Uvidíte jej jinak a uslyšíte něco jiného, než co říká. Jeho rty se budou pohybovat, ale zvuk vydávat nebudou. Uvidíte a uslyšíte jinou jeho část, tu kterou neukazuje světu, aby nebyl zranitelný. A pak si uvědomíte, že nějakým jiným smyslem cítíte, že se také bojí, jen to umí skrýt lépe než vy nebo kdokoli jiný. Aby se cítil lépe, hází plnými hrsti ten svůj strach na vás a tváří se, že je to pro vaše dobro. Není to tak ! Je to pro jeho dobro.
Tak a teď to víte. A až to začnete všichni, co to teď právě čtete, dělat, změní se úplně všechno, ale fakt všechno a od základů.
Jen to nesmíte zkoušet, jestli to bude jako fungovat. Ne, zkoušení už bylo dost.
Uděláte to a nebo to neuděláte. Nic mezi tím. Také přece nezkoušíte dýchat, ale dýcháte ...
Hodně štěstí, bude se hodit ... a nebojte se, o nic nepřijede, když něco obětujete.
Co je nahoře, je i dole. Co je uvnitř, je i venku. Nejsou žádné hranice, všechno je propojené. No, vidíte že to znáte ... věděl jsem, že to víte.
