Očima děvčete

Básníci se rodí, když lidé umírají sami na nedostatek skutečného citu ..... a báseň je melodie ticha, kdy lidský rozum už nemá co by řekl  ...  

Vidím svět krásy
            vidím svět bolesti
                      vidím svět zrady,
                                hněvu a neřesti.
V tom moři chaosu,
            hniloby rozkladu
                   víno je krví

                            a krev je vínem.
Svatí jsou hříšníky,
               kameny hází ...
                           každý je vinen.
Brána se otevřela ...
Oko je prázdné,
            do díry beze dna
                           tupě jen zírá.
V srdci je díra
            smrdí tu síra
                       a kruh se uzavírá.
Perutě bílé
     na moři plamenů
                   vlny jsou ohněm a oheň vlnami,
ten kdo vše míval,
                  poset je ranami.
A pak jen volný pád
          co nazývá letem
                 zůstaneš tiše stát,
                        svět bude smeten.
 

A vše pak povstane
           co kdo chtěl dostane

                                  ožije nova.

                         
Hlas mečem zářivým
                     porodí slova
                                a začne s pokorou
                                               milovat znova.
Nic nemít,
         nic nevlastnit
po moři kalamit
             slunce pak vyjde.
Růže pak rozkvete
            z bělosti poupěte
do země soumraku
          okamžik zázraku
                          Očima děvčete.
Země je nová.
Rodí se Slova.
                   A
                                vše
                                                začne
                                                                  znova ...