Malý bobek na chodníku nevadí,

vysvětlovala mi majitelka pudlíka, kterého údajně bolelo bříško a nestihl doběhnout na školní trávník a ulevil si uprostřed chodníku před vchodem do gymnázia, kde jsem před chvílí vysbíral vajgly a odhozené papírové kapesníčky..  

Hmmmm ....  jsem nepřizpůsobivý, protože mám svoji hlavu a nejspíš někoho brzy napadne, že bych měl být na státní náklady utracen pro své názory ... 

Uvítal bych jako migranty například Harryho mozkomory ... kdo nemyslí, nemá se čeho bát.

Jo, ty bych do Prahy pozval.

Naši studenti si například myslí, že paní uklízečky ve škole nejsou nezaměstnané právě díky nim, studentům, protože tím, že oni dělají binec, mají vlastně uklízečky jistou práci. 

Ale když se vrátím k těm bobkům na chodníku před gymnáziem, kde  jedenáctý rok dělám školníka :

Odcházím, bych si zpět přinesl škrabku, kyblík s vodou a staré košťátko a utěšuji se tím, že jistě každý kolemjdoucí onen malý pudlíkův roztomilý bobek obejde a já jej ještě stačím odklidit.

Malý bobek přece nevadí ...  říkala paní.

Po pěti minutách jsem zpět a pudlíkův úsměv mezitím vytvořil za vydatné pomoci chodivých dvojnožců  rozmáznuté hnědé mazlavé stopy v délce asi tří metrů. Původní bobek byl sice roztomile malý, ale tak nějak stočený do výšky ... 

Seškrabávám tedy to hnědé mazlavé a jak si to tak užívám, koukám nevěřícně, jak ohleduplně  a způsobně mě obchází dav milých, inteligentních  a vzdělaných lidí a na svých vyleštěných značkových botkách roznášení dál a dál pudlíkův původně malý stočený bobek po chodníku, jako poselství, dívajíc se velikých obrazovek svých nadupaných kůůůl mobilů.

A jak si košťátkem rozmývám ty hnědé stopy na chodníku, přichází taková šikovná paní ve středních letech se třemi malými maltézáčky s mašličkami, všechni přikurtovaní na jednom trojvodítku (Napadne mě : takový malý Kerberos). 

Pejskařka vidí mé úsilí a kroutí chápavě a udiveně svým přelivem nad bezohledností jiných.

Jeden z těch malých psích smetáčků je však očividně znepokojen tím, že si nemůže čuchnout k rozmytým bobkům na chodníku, protože jej spolu s dalšími dvěma bufíky panička táhne pryč od toho divného pána skyblíkem a uvolí se milostivě vyčůrat se vtipně mezi kytičky na záhonku vedle chodníku.

Není přece žádné prase, že ...

A PAK TO PŘIJDE :

Pejsek se otočí zadkem k chodníku, kde jsem právě rozmydlíl cizí psí bobky vodou a začne jak motorová myš všemi packami vyškubávat trávu a hlínu ze záhonu a toto směs lítá na mokrý chodník. (Asi mi chtěl pomoci zamést cizí pach, neboco ...)

Zoufale se podívám do kyblíku, jestli mi tam trocha vody nezbyla, že bych pejsáčka  trošičku zchladil v jeho úsilí, když mě ochromí a dorazí věta psí paničky :

"Ty jsi tak šikovnej milášek, no pojď k paničce",  a smýká svými maltézskými krtky na vodítku pryč ode mě.. 

Kolem chodí studenti do školy a soucitně se na mě dívají, co jsem to zase provedl, že musím uklízet chodník od bobků.

Jdu tedy ještě pro koště a smetám vyškubanou trávu s hlínou zpět na záhonek.

***

Vybavuji si včerejší den, kdy jsme byli s manželkou mě vyvenčit, protože byla neděle a já jsem na ODVYKAČCE, kdy se s její pomocí učím, že o víkendu školník ve škole nepracuje.

Na pražských trávnících se vesele válejí cizinci a domorodci a jistě jim nevadí bio podklad, který tam s láskou pro ně uložili naši milovaní čtyřnozí chlupatí spoluobčané....

Mějte krásný den.

A až půjdete zase ve svých vyleštěných značkových botkách po chodníku v Praze, občas se podívejte, do čeho šlapete.

A já si budu zasejc trpělivě připomínat, 

že pejskaře není možno utratit. 

Gabriel