odmítli Boží plán s lidmi a tato volba je odmrštila do hlubin veškerých hmotností. Věčný princip Archandělů Pravdy však zaniknout nemohl a také nezanikl. Jeho vliv se promítl do všech úrovní pozdějšího stvoření.
Pak zachycením energií otisků planoucích obrazů těchto věčných principů vznikly první legendy o luciferovi a poté i legendy o lillith a vlákno, které propojovalo otisky odrazů jejich principů se svým zakotvením ve hmotných světech, byl svázáno dvanácti obručemi. Dvanáct řetězů zapomění chránilo dokonale každého, kdo se v duchu byť na zlomek ponoření se v řece času těchto obrazů jakkoli dotknul. A tak viděl a ihned zapomněl. Pnutí tušeného však nedalo spát a vznikly nekonečné hory smyšlenek živených hladem po doteku pravděpodobného vysvětlení. Po celé věky to tak probíhalo stále znovu a znovu a neúnavní hledači střípků pravdy spojovali do mozaiky obrazy dle vlastního uvážení. Vznikly představy, které nedávaly nikdy smysl, ale které přesto byly nabity zvláštní nezvladatelnou touhou poznat nepoznatelné z důvodu neslučitelnosti druhů. Přes všechny omyly vše ukazovalo ke zrození Posledního z Poslů. Přicházející, člověk s vědomím Archanděla v proměně mezních úrovní posledního Obratu Světů, začal tvořit tak, jako na Počátku. Planoucí obruče zapomnění postupně odpadávaly a následné uvolnění svázaného věčného principu způsobovalo v probouzejícím se vědomí nezměrnou bolest svému fyzickému zakotvení.
On probouzí kameny u cest, když lidé se probudit nechtějí.
