Vadí mi, a to úplně nejvíc hodně, že lze beztrestně urážet na sociálních sítích kohokoli a jakkoli. Řeknete to někomu osobně a dívejte se mu přitom do očí .... na to už odvahu má málokdo. Bez emocí, klidně ... a nebo třeba i nimi.
Kdysi společnost respektovala stav, že když mi někdo lezl třeba za ženou, tak jsem mu upravil ciferník a všichni to respektovali. To, že mi s ním pak žena utekla, je jiná věc ... Dnes to nejde, protože ... to, co dřív byla klukovina, je dnes už trestný čin.
Vím, že málokterá blogerka či bloger je současně i duší novinář, který do určité míry podvědomě chtěl či snad ještě chce respektovat etický kodex novináře.
Přesto by jsme si to mohli vzít všichni jako mustr.
Můžeme si zvolit.
Být slušní a nebo být hulváti.
Být milí a laskaví a skromní a nebo být agresivní, arogantní a namyšlení.
Můžeme si vybrat hlavně to základní :
můžeme mluvit, psát pravdu a nebo můžeme lhát.
Můžeme si vybrat i to
zda druhé budeme svým chováním inspirovat, podporovat a nebo urážet a vyvolávat atmosféru napětí a strachu.
inspirováno :
https://syndikat-novinaru-cr-z-s.webnode.cz/etika/kodex/
A ještě toto :
Pořád slyším či čtu mezi řádky různých blogů :
"ale já mám právo vyjádřit se..." A hned mě napadá ... ale ten tón ...
***
Právo vymysleli lidé. Možná je i právo pro lidi.
Je však právo lidské ?
***
Závěr :
Všichni víme, že je tu něco, co nám všem chybí doslova jako koze drbání :
Je to :
PROPAGACE DOBRA
a
VÝVOZ LASKAVÉHO SLOVA.
Všichni to znají, ale přestalo se to používat.
Proto mám tak rád blogy své ženy, protože ona to dělá.
Její slova jsou plná laskavosti a citu.
https://janaslaninova.blog.idnes.cz/
Proto tímto blogem děkuji jí, že mě poslechla, a začala psát ...
jsem přesvědčen, že její blogy dělají ze světa lepší místo pro všechny.
