Soumrak demokracie na Národní

Květiny pokládané k památníku 17. listopadu na Národní třídě jsou symbolem vzpomínek nejen na události před 29 lety, ale také na krvavé oběti nacistické brutality z doby okupace.

A tuto vzpomínku si dovolí zneuctít parta primitivních samozvanců, vedených jakýmsi Otakarem Gemundem, kteří si uzurpovali právo rozhodovat o tom, kdo smí nebo nesmí položit květiny k památníku. Květiny od prezidenta Zemana, premiéra Babiše a dalších politiků, Tomia Okamury nebo Jana Hamáčka, demonstrativně hodili do koše, neboť prý byly neslučitelné s naší demokracií.

S jakou demokracií, proboha? Demokracií těchto samozvanců, kteří netuší co takové slovo znamená? A kteří svým aktem brutálně znesvětili památku na hrdinství a krvavé oběti českých studentů? Taková demokracie není.

Demokracie je přece politický systém, ve kterém vládne volbami zvolená většina a ti, kteří v politickém boji prohráli, se s výsostným respektem k výsledkům voleb snaží, aby se v těch příštích stali vítězi oni. A zde se podle mého dostáváme k „jádru pudla“. Na naší politické scéně totiž působí politické figury, pro které je demokracie nejspíš jen prázdné slovo. A kteří se s výsledky rok starých parlamentních voleb nikdy nesmířili a dělají všechno proto, aby jejich demokratické výsledky zvrátili. Výsledkem jsou pak šibenice na Václavském náměstí a květiny od prezidenta republiky v koši na odpadky. Co přijde příště? Třeba střelba do demonstrantů ze zálohy jako na Majdanu?

Nevím, kdo bude mít v takovém případě prst na spoušti, zda opět nějaký primitiv Gemund nebo jiný Kaputin, ale dokážu si představit, kdo jim v takovém případě povede ruku. Reakce některých politiků, jako jsou třeba poslankyně Němcová nebo pánové Kalousek, Pospíšil a další, na zneuctění památky studentů na Národní totiž hovoří jasnou řečí.