Světovým i českým tiskem proběhla informace o syrském městě Jabrúd, které se vymyká okolnímu násilí. Žijí v něm poklidně vedle sebe muslimové a křesťané, nehledě na víru. Nejde však o žádnou zvláštní výjimku.
Blízký východ je obecně domovem mnoha náboženství, ať už jde o Libanon či Izrael a Palestinu, a stoupenci těchto náboženství žili v míru vedle sebe po mnohá staletí. Například v Jeruzalémě mají svá nejsvětější místa různá náboženství od katolíků přes arménské křesťany až po muslimy.
Ani ve zbytku světa není takovou výjimkou, když v jedné zemi žijí různá náboženství pospolu, jako třeba v Indonésii, v níž je pět náboženství a jejich vzájemná tolerance dokonce zakotvena v ústavě, nebo v Mali, kde spolu žijí v jedné komunitě například animisté, křesťané i většinoví muslimové. Je o to smutnější, že do této tolerantní země byl importován ze severu kontinentu radikální islamismus.
Podle mého vznikají poslední dobou mezi jednotlivými náboženstvími konflikty především pod tlakem radikálního islámu. Důkazem může být i právě příklad ze zmíněného Jabrúdu, kde do mešity během modliteb vešli představitelé Al-Káidy a chtěli přítomným vykládat své pojetí islámu. K nástupu konfliktů přispělo i zbohatnutí Blízkého východu – domovem stoupenců konzervativního islámu je kromě jiných bohatá Saúdská Arábie.
