Prezident Miloš Zeman ve čtvrtek v médiích prohlásil, že podepíše zákon o zdanění náhrad za církevní restituce, který schválila Sněmovna. Pokud se však zákon dostane k Ústavnímu soudu, je otázkou jak a kdy o něm vůbec rozhodne.
V době schvalování zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, který Nečasova vláda schválila značně neprůhledným způsobem, byly proti tomuto zákonu více než dvě třetiny obyvatel České republiky. Ústavní soud, který zákon následně posuzoval, šalamounsky konstatoval, že není zřejmé, jaká výše náhrad má být považována za spravedlivou a podle jakých měřítek. A pokud nyní bude Ústavní soud posuzovat nový zákon o zdanění náhrad, jak požadují někteří senátoři, je možné, že se k němu dostane až po příštích volbách.
Za jeden z důvodů, proč jsou lidé u nás proti „církevním restitucím“ a také důvod proč Poslanecká sněmovna přijala zákon o zdanění náhrad, považuji požadavky církve na vydání i takových majetků, za který již dostaly předtím finanční náhrady. Považuji to za to nedodržení smlouvy mezi církvemi a státem, bez ohledu na to, že tyto majetky nežalují církve ale jednotlivé církevní řády s vlastní právní subjektivitou.
To ale není, podle mne, hlavní příčina lidového odporu proti církevním restitucím. Za tu považuji ty, kdož restituce na politické scéně nejvíce vehementně podporují. Cožpak mohou lidé věřit ve spravedlnost věci, když pro ni tolik horuje ex-lidovecký poslanec Miroslav Kalousek? Dokonce už drahný čas ani není lidovcem, ale reprezentuje naopak kosmopolitní bezbožníky, kteří místo do kostela chodí spíš do kavárny. Pročpak asi?
Mezi další, stejně nedůvěryhodné sponzory církevních restitucí patří hlavní mecenáš KDU-ČSL, developer Luděk Sekyra. Bývalý totalitní funkcionář SSM a později komplic zavražděného krále podsvětí Mrázka. Nebo bývalý ministr kultury Daniel Herman. Původně tiskový mluvčí České biskupské konference a pravá ruka kardinála Vlka, který byl ale nucen pro závažné morální delikty požádat o zbavení kněžských povinností. Cožpak lze věřit něčemu, co takoví lidé podporují?
Být panem kardinálem Dukou, vyzval bych tyto pány velmi důrazně, ať s touhle medvědí službou okamžitě skončí!
Pokud se zákon o zdanění náhrad restitucí k Ústavnímu soudu vůbec dostane, je otázkou, z jakého pohledu bude soud rozhodovat. Některé náhradami obdařené církve totiž o svůj majetek p roce 1948 skutečně reálně přišly a jiné nikoli. Prostě proto, že žádný neměly nebo dokonce v této době v Československu ještě ani neexistovaly.
Výše náhrad podle zákona z roku 2012, kterou stát vyplatí během 30 let je následující:
a) Apoštolská církev 1 056 336 374 Kč,
b) Bratrská jednota baptistů 227 862 069 Kč,
c) Církev adventistů sedmého dne 520 827 586 Kč,
d) Církev bratrská 761 051 303 Kč,
e) Církev československá husitská 3 085312 000 Kč,
f) Církev řeckokatolická 298 933 257 Kč,
g) Církev římskokatolická 47 200 000 000 Kč,
h) Českobratrská církev evangelická 2 266 593 186 Kč,
i) Evangelická církev augsburského vyznání v České republice 118 506 407 Kč,
j) Evangelická církev metodistická 367 634 208 Kč,
k) Federace židovských obcí v České republice 272 064 153 Kč,
l) Jednota bratrská 601 707 065 Kč
m) Luterská evangelická církev a. v. v České republice 113 828 334 Kč,
n) Náboženská společnost českých unitářů 35 999 847 Kč,
o) Pravoslavná církev v českých zemích 1 146 511 242 Kč,
p) Slezská církev evangelická augsburského vyznání 654 093 059 Kč,
r) Starokatolická církev v České republice 272 739 910 Kč.
Jsem toho názoru, že v případě církví, které o svůj historický majetek přišly, například Církev římskokatolická, Církev československá husitská a některé další, se fakticky jedná o náhrady nevráceného majetku a danit by se proto neměly, zatímco u jiných církví, které o žádný majetek nepřišly se jedná o příjem, který zdanění skutečně podléhá.
