Franco-Germánie

Včerejší podpis francouzsko-německé smlouvy jasně naznačuje vizi budoucnosti těchto dvou zemí, postupné vytvoření společného státu. Možná se bude jmenovat Franco-Germánie. Bojím se ale, aby z ní jednou nebyl zase Grossdeutschland.

O obsahu smlouvy, podepsané v Cáchách, toho vlastně ani moc nevíme. Otázkou totiž je, co se skrývá za snůškou frází o nejužší spolupráci mezi oběma státy. Společné svážení odpadu a společné  vodovody, jak to prezentují některá naše média to asi ale nebudou. Paradoxní je také to, že lídří obou zemí, Merkelová s Macronem utajili přípravu této „zlaté svatby“ (rozuměj, obnovení a rozšíření Elysejské smlouvy z r. 1963) mezi Francií a Německem i před vlastními parlamenty. Proč, to se můžeme zatím jen domnívat.

Přestože však zůstávají skutečné důvody podpisu smlouvy zahaleny hávem tajemství, některé motivy obou zemí k tomuto kroku jsou nasnadě.

Německo i Francie se v historii snažily opakovaně Evropu ovládnout. Nepodařilo se to ale ani císaři Napoleonovi ani německému vůdci Adolfu Hitlerovi. Brusel, coby jejich nástroj, v nynější podobě, se taky neosvědčil. Nyní to tedy možná zkusí s projektem Franco-Germánie.

Oba lídři společně dlouhodobě považují dosavadní evropskou integraci za nedostatečnou a její postup za příliš pomalý. A jejich nástroj k ovládnutí Evropy, bruselský aparát, je neefektivní a byrokratický. Navíc mají bruselští úředníci  sami často pocit, že jsou to snad oni, kdo by měl Evropě vládnout. Rozhodli se proto, že de facto „pustí dosavadní Evropskou unii po vodě“ a vytvoří si svoji paralelní Unii v Unii podle svých vlastních představ. To by až dosud nemusel být náš problém. Pokud by se nesnažili diktovat svoje představy o Evropě a nutit, tak jako dosud, svoji vůli prostřednictvím Bruselu nečlenům svého spolku, proč ne? Obávám se ale, že od těchto manýrů ani Merkelová ani Macron neustoupí a Brusel jim, bohužel, půjde o to víc na ruku. I když, kdo ví, jak dopadnou příští eurovolby?

Jak si ve světle tohoto německo-francouzského kroku vysvětlit dosavadní Macronovo vyhrožování V4, že kdo nebude loajální vůči Bruselu, přijde o dotace? Nyní je úplně všechno jinak. Jedná se přece o evropskou elitu, Německo s Francií, a to je přece úplně jiné kafe. Ta evropské regule dodržovat nemusí.

Jak se tahle německo-francouzská „dýka do zad“ dosavadní Unie asi líbí těm v Bruselu a taky našim eurohujerům, kteří posledních dvacet let nedělali nic jiného, než že vykřikovali stále stejnou mantru: „Nic než Brusel… Nic než Brusel…“ Těším se moc na reakce, až jim za pár dní dojde, že je Němci s Francouzi hodili přes palubu i s  jejich opilým kapitánem Junckerem.

Macronovi, ačkoli mu pod rukama utíká vláda ve vlastní zemi, se v jeho bezbřehé ctižádostivosti jistě moc líbí představa, že bude tomuto soustátí třeba vládnout. A nebál bych se představit si ho jednou dokonce jako novodobého francouzsko-německého císaře. Jak noblesně to zní, že?

No a ambice Merkelové, která pomalu odchází na politický odpočinek? Domnívám se, že se může jednat o její poslední státnický úkol , který si dala. Završit dlouhodobou snahu Německa a znovu se začít podílet na rozhodování světového elitního klubu mocných, klubu vítězů 2. světové války. Rady bezpečnosti OSN. Francie je totiž jejím stálým členem. A přestože Německo světovou válku vojensky válku prohrálo, spojením s Francií by se tento mandát mohl stát společným, francouzsko-německým. Proces přerodu Německa by se tím završil. Z Německa poraženého vojensky by se konečně stal, nejen ekonomický (tím už dávno je), ale i politický vítěz 2. světové války. Zničená Evropa, desítky milionů mrtvých, vše zapomenuto. A vše může proto začít znova…..