Asi každý, kdo sledoval ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně Miroslava Kalouska, musel mít pocit, že sleduje předvolební mítink. Debata o mantinelech sněmovní diskuse pak rozpoutala další vlnu úvah, jak moc velký prostor dát poslaneckému exhibicionismu.
První místopředseda TOP 09 se k plénu sněmovny odvolal proti rozhodnutí mandátového a imunitního výboru, který jej potrestal za to, že ze sněmovního řečniště označil poslance KSČM s minulostí příslušníka Pohotovostního pluku VB za „komunistického fízla“.
Miroslavu Kalouskovi se nedá upřít, že je schopný rétor. Mnohokrát to ve sněmovně předvedl. Tím spíš si myslím, že by určitě velmi lehce našel vhodná slova, kterými by mohl vyjádřit své pohrdání bývalým příslušníkem Pohotovostního pluku, aniž by přitom narušil důstojnost sněmovny. Právě k tomu se jej i v rozpravě snažili někteří poslanci nabádat. Očividně marně.
Přišel jsem do sněmovny teprve před necelým rokem a ještě si dobře pamatuju „zoufalost u televizoru“, když jsem sledoval přetlačovací frašku v Poslanecké sněmovně, kde se ctihodní zákonodárci navzájem obviňovali z opilství, debility nebo loupežnictví. Byla to proto i snaha změnit tuto situaci a pokusit se dát poslaneckému sboru alespoň punc elementární serióznosti, co mě vedlo k tomu, že jsem se rozhodl v loňských volbách kandidovat.
Neměl jsem tuto potřebu očividně sám. Pokusy o dílčí změny a snaha o „zcivilizování“ sněmovny se objevovaly již od začátku působení této sněmovny. Stanovisko mandátového a imunitního výboru pro mne proto nebylo nijak překvapivé.
Jsem přesvědčený, že čtvrteční „sněmovní cirkus“ byl samotným záměrem poslance Kalouska. Ucítil šanci upoutat na sebe a na svou stranu pozornost těsně před volbami a prezentovat se jako strážce svobody a demokracie. Hezky to přece před voliči vypadá. A pokud nebylo v jeho moci si tuto show přesně naplánovat na dobu tři týdny před volbami, když mu okolnosti tuto možnost nabídly, využil ji beze zbytku. Bravo pane Kalousku!
Položme si ale otázku, zda máme právo sněmovní řečniště a čas zákonodárců využívat k takovým předvolebním kampaním. Debata, věcná a přiměřeně ostrá, samozřejmě k činnosti zákonodárného sboru neodmyslitelně patří. Za určitou hranicí se už ale mluvení stává samoúčelným a nevede k žádnému výsledku. To je podle mě i případ rozpravy o „Kalouskovu fízlovi“, která kromě sporu o lingvistický význam tohoto hanlivého označení a Kalouskovy exhibice nepřinesla vůbec nic!
