Euro ano! Euro nikdy! Aneb voliči jde hlava kolem…..

Je před volbami a za jedno z jejích horkých témat si politici vybrali dilema, zda by měla Česká republika vstoupit do eurozóny či nikoliv. 

Česká politická scéna je v této otázce jasně polarizovaná. Pro euro jsou ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, ODS a ANO naopak euro odmítají. Nikdo ale již neříká, jaké euro máme přijmout nebo odmítnout. Žádná seriózní analýza dopadů tohoto důležitého kroku, nic takového. Jenom klišé a hesla. Pro naše partaje je to prostě jedno z mnoha volebních témat, kterými chtějí oslovovat své voliče.

Česká republika se již před časem zavázala do eurozóny doby vstoupit. Mělo by to nepochybně kromě politických i řadu ekonomických výhod, které zastánci Eura také vehementně zdůrazňují. 

Zahraniční investoři by u nás určitě například raději investovali v mezinárodně akceptovaných eurech než v českých korunách, firmám obchodujícím se zeměmi eurozóny by odpadla potřeba zajišťovat svá kurzová rizika z obchodních transakcí a my všichni bychom při svých výletech do Evropy nemuseli měnit koruny na eura a dávat tak vydělat tučné provize různým penězoměncům.

V projektu eura ale bohužel převládla politická hlediska nad hledisky ekonomickými, a tak se eurozóna momentálně nejeví tím nejjistějším přístavem. Přijetí eura by tak mělo pro Českou republiku i významná negativa. Česká národní banka by například ztratila podstatnou část svých pravomocí. Ty by se přesunuly do Evropské centrální banky v německém Frankfurtu nad Mohanem a je jisté, že tato banka bude ve své měnové politice brát vždy v úvahu, na rozdíl od naší ČNB, spíše zájmy velkých členských zemí eurozóny než zemí velikosti České republiky. ČNB by tak ztratila možnost ovlivňovat hodnotu naší měny ve prospěch vnitřní ekonomiky. Je sice otázkou, do jaké míry mají její zásahy skutečný efekt, neboť po ukončení několikaletých měnových intervencí minulý měsíc se kurs české koruny vůči euru, oproti očekávání, prakticky nepohnul. Na druhé straně však můžeme vidět tragický příklad zkrachovaného Řecka, které potopila jeho nehospodárnost a právě euro, měna společná s podstatně ekonomicky silnějšími zeměmi, jako je třeba Německo a další země na severu Evropy, která mu znemožnila kurs měny přizpůsobit ekonomickým potřebám země.

Pokud bychom euro přijali nyní, vážně by nám hrozilo, že bychom se následně museli podílet na sanování dnešních gigantických řeckých dluhů. Letošní léto

bude nejspíš také kritické pro neutěšený stav bankovního sektoru podstatně větší a tím i mnohem problematičtější Itálie a dobře na tom nejsou ani ostatní země „jižního křídla“ eurozóny, Francie nebo Španělsko či Portugalsko. Riziko je tedy více než zřejmé.

Zcela zásadní je při diskusi ohledně přijetí eura také to, jaký by byl směnný kurs české koruny vůči  euru k datu vstupu naší republiky do eurozóny. Pokud by zůstal na současné úrovni, tj. cca 25-26 Kč/1 EUR, brali by například naši důchodci průměrný důchod 350-400 EUR měsíčně. Trochu málo proti řeckým důchodům, které se pohybují kolem 2000 EUR, ne? Kdyby bylo ale euro třeba za 10-15 Kč, to by už byla jiná…

Z uvedeného tedy vyplývá, že přijetí eura by ČR v současnosti přineslo nejen výhody ale i negativa a především nemalá rizika. 

Před několika lety s v Německu diskutovala zajímavá možnost zavedení dvou různých měn, tzv. severního a jižního eura v těch částech eurozóny, které mají zcela odlišný ekonomický vývoj a jejichž stávající ekonomická situace se markantně liší. Zatímco Německo (a spolu s ním i Česká republika), Dánsko nebo Švédsko prosperují jako nikdy předtím, Francie se potácí, Itálie potápí a Řecko je definitivně na kolenou.

Myslím si, že vstup České republiky do eurozóny smysl má, neboť je logickým pokračováním integrace naší republiky do společné Evropy. Do eurozóny bychom ovšem měli vstoupit ve vhodný čas a měli bychom vstoupit do takové eurozóny, ve které nebudeme muset platit za „dolce vita“ jihu Evropy a ve které nebudou Češi žebráky ale rovnoprávnými občany!