Vláda má v úmyslu požádat o další nouzový stav. A co takhle vymáhat dosavadní ochranná opatření? Bez toho nemá další pokračování stavu nouze velký smysl.
Kladu si opakovaně stále stejnou otázku. Jak je možné, že se nám nedaří zkrotit, na rozdíl okolních zemí pandemii koronaviru, když se nám na jaře tak dařilo?
Odpověď ale nejspíš není tak složitá. Na rozdíl od první vlny mnoho Čechů nerespektuje ani základní ochranná pravidla. Papaláši se slézají na párty socanského bosse v Teplicích nebo chodí na fotbal na Slávii. A běžní Češi zase místo doporučených procházek v přírodě nebo běžkování sjíždějí o sto šest zasněžené svahy, na které se nechají vytáhnout místo lanovky rolbou. Něco takového prostě nechápu. Kdyby jezdily lanovky s poloviční osazenstvem, lidi by to opravdu mohlo před koranavirem ochránit. Když se ale padesát lyžařů pověsí za jednu rolbu a jedou třeba dvacet minut na kopec v jednou chumlu, „koronáč“ si jenom zamne ruce. Sice jsem si na sezonu taky koupil permanentku, na kterou jsem se ani jednou nesvezl, ale tohoto se účastnit nechci.
Vláda vyhlašuje, někdy trochu zmatečná, většinou ale žádoucí a logická, omezující opatření. Jejich plnění však následně už vůbec nekontroluje a nesankcionuje. Policie se dokonce, když narazí na přestupek proti nouzovému stavu, raději benevolentně kouká mimo. To se snad nouzový stav ani vyhlašovat nemusí. Nebo je opravdu hlavním cílem nouzového stavu jen možnost nakupovat za miliardy nejrůznější ochranné pomůcky, přes firmy známých a bez výběrového řízení, a zdraví našich občanů už nikoho nezajímá? Tomu se vzpírám věřit.
Jak z toho ven, pokud se tedy nechceme inspirovat v Indii, kde policie mlátí všechny, kdož porušují pravidla, tlustými bambusovými holemi? Stačí se pro inspiraci podívat do sousedního Německa. Nedodržování nařízených ochranných opatření se tam tvrdě potírá a trestá. Za sundání roušky v obchodě několik set EUR a pokuty při opakování prohřešku ještě výrazně rostou. Němci, nepochybně více disciplinovaní než my, s tím ale nemají problém. A výsledky se dostavují. Mnohem větší Německo tak má, ve srovnání s námi, momentálně podstatně méně obětí koronaviru.
Premiér Velké Británie Winston S. Churchill, kdysi ve svém proslovu (13. května 1940), poté co se rozhodl neustupovat Německu, prohlásil: „Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, pot a slzy“. Myslím si, že by dnes Češi podobný přístup k boji s koronavirem také akceptovali a dokonce i přivítali. Muselo by se ale všem měřit stejným metrem, padni, komu padni.
Další věc, která je mně proti mysli je neskutečné vysávání peněz od státu. Nejvíc se jich dožadují ti, kdož tomuto státu většinou nedali na daních ani korunu, hospodští, taxikáři, kumštýři typu mladého Hrušínského. Kovidem jsme ale přece byli postiženi prakticky všichni. Někdo přišel o zisk a někdo o práci a o výplatu. Těm nejslabším je samozřejmě třeba pomoci, o tom diskuze není. Ale ten, kdo podniká, jde vědomě do rizika, že se někdy také zadařit nemusí a měl by na to být připraven. Ty peníze za různé kovidové bonusy bude totiž muset jednou někdo zaplatit. Budou to naše děti a není vůbec zodpovědné je takhle bezohledně zadlužovat.
Proč jsme tedy byli v boji s kovidem loni na jaře tak úspěšní a dnes se nám nedaří? Vláda premiéra Babiše byla před rokem přece také menšinová a opozice, posedlá snahou vyhodit ho ze sedla, vládě, dnes, místo pomoci s krizí, okopává kotníky také stejně jako před rokem. Tak proč?
Určitě na nás na všechny po roce s kovidem už působí obrovská únava. Ale hlavním důvodem jsou podle mne volby. Na podzim byly ty krajské a letos zase budou parlamentní. Snaha získat voliče, místo společného boje proti pandemii, rozděluje koalici v názorech na koronavirová opatření a radikalizuje opozici ještě více proti vládě.
Bohužel nakonec prohrajeme my všichni!
