Jak zničit ČSSD jednou provždy

No, přiznejme si to. Kdo z nás má rád destruktivní politiku a humpoláctví Jiřího Paroubka? Kdo z nás s radostným výsknutím přikyvuje jeho hysterickým výkřikům tu o nespravedlivě prohraných volbách, tu o neústavnosti Ústavního soudu? A i přes takového předsedu se ČSSD drží ve špičkové politice. Jak je to možné? A co to vlastně provádí KDU-ČSL v čele s Cyrilem Svobodou? Zde je možná odpověď.

Pročítal jsem si dnes zprávy o rozhodnutí Ústavního soudu a reakce našich politiků na toto rozhodnutí, když mne do očí udeřila zpráva na serveru iHned.cz, kde se mimo jiné píše:

"Jsem však přesvědčen, že je rozhodnutí Ústavního soudu v rozporu s principem Ústavy, že veškerá moc náleží lidu," uvedl ve čtvrtek Paroubek. Rozhodnutí soudu "bere na vědomí".

Zatímco ostatní politici více či méně smířlivě přijali rozhodnutí Ústavního soudu, Jiří Paroubek se s ním nesmířil. Mirek Topolánek prý (kupodivu) státotvorně prohlásil

"Vyzýváme všechny další politické strany, aby rozhodnutí Ústavního soudu respektovaly a neprohlubovaly krizi důvěry občanů v politiku a státní instituce,"

čímž alespoň u mne získal nějaký ten politický bod zpět. A tak asi jediný, kdo s Jiřím Paroubkem souzvučí, je Václav Klaus. Ale k věci.

Reakce Jiřího Paroubka mi připomněla onu dnes již slavnou hysterickou reakci po prohraných volbách v roce 2006. Stejně jako tenkrát se uchyluje k obratům, které silně připomínají rétoriku komunistických papalášů, přestože se tento obraz snaží v poslední době co nejvíc rozbít. Je to celé zvláštní. Neznám mnoho lidí, kteří by Jiřího Paroubka měli rádi. Vlastně bych asi musel hodně pátrat, než bych někoho našel. A to se nepohybuji v nějaké společenské smetánce, obklopen osobními sluhy nebo politickými či podnikatelskými celebritami. Jsem normální mladý člověk obklopený normálními lidmi, se svými problémy, starostmi i radostmi.

Jak je tedy možné, že Jiří Paroubek, kterého jako politika a pohříchu často i jako člověka nemá skoro nikdo rád, přesto vede ČSSD k možnému volebnímu vítězství? Jak je možné, že ČSSD, i přes všechny svoje aféry (a že jich není málo) a přes všechno systematické rozhazování peněz, které platíme za služby státu, je stále pro tolik lidí přitažlivá? Vždyť komu nevadí, že si Paroubkův chráněnec David Rath dělá vlastní předvolební kampaň za peníze Středočeského kraje? Že v době krize, kdy je třeba šetřit a každý hledá, kde snížit náklady a zvýšit příjmy, utratí 70 milionů za dotaci školních autobusů a další desítky milionů za proplácené poplatky, které pro drtivou většinu nemocných nejsou neřešitelný problém? Jak může soudná strana v současné době nabídnout ve volebním programu 13. důchod, když státní rozpočet hrozí schodkem 230 miliard a důchodci nejsou zrovna těmi, kteří ztrácejí práci a jistotu, že vůbec nějaké peníze dostanou, když jim je garantuej stát? Nemyslím si, že lidé v důchodu jsou stádo tupců, aby toto kupování hlasů neprohlédli, ale v čem je tedy zakopaný pes?

Občas se stává, že vám z ničehož nic věci dojdou a vy procitnete a pochopíte. I stalo se, myslím, že jsem pochopil. Celý háček spočívá v tom, že na naší politické scéně není seriózní levicová strana, která by byla alternativou pro ty, kterým srdce hoří pro levicové ideály rovnosti, která by se bila za pracující lid a která by byla protiváhou stranám na pravé straně spektra. Pokud totiž levicově smýšlející člověk nechce volit komunisty, nic jiného než ČSSD mu nyní nezbývá. Pravicový volič to má nepoměrně jednodušší, může si totiž vybírat například z ODS, TOP09, Zelených (kteří jsou politicky založeni spíše pravicově než levicově), Věcí veřejných, a dalších několika subjektů aktivních na politické scéně. Někdo tvrdí, že se tak pravice tříští, já to však považuji za normální stav. Nenormální totiž vypadá pouze tehdy, když na levé straně spektra není podobná nabídka a sídlí zde pouze KSČM a ČSSD.

Co tedy s tím? Možná jste si jako já všimli, že po vzniku TOP09 se KDU-ČSL v čele s Cyrilem Svobodou začala posouvat výrazně doleva. A to jak výrazově, tak svým hlasováním a podporou zákonů. A tak je možné, že Cyril Svoboda udělal mimoděk (nebo možná úmyslně) geniální tah, neboť by se KDU-ČSL (až se ještě posune o malý kousek doleva) mohla stát alternativou pro levicově smýšlející občany, kteří už mají plné zuby kauz Jiřiho Paroubka, Davida Ratha a dalších. Určitě by to nebylo teď, v těchto volbách, ale pokud se volby odloží až na jaro, možná tu pro KDU-ČSL svitne naděje, jak cílenou politikou odčerpat voliče ČSSD. A dovedu si představit, že při velmi chytré sociální politice, která by přihlížela k ekonomické krizi a nebyla by populistická, takže by byla stravitelná i pro rozumně myslící levicové občany, by se KDU-ČSL mohla stát vedoucí levicovou stranou.

Vsadíte si, jak to dopadne? :)

Poznámka: slova"pravicový" a "levicový" používám bez jakéhokoliv nádechu, že jedno je správnější a druhé méně správné. Jsme lidé různí a máme právo na různé názory, a osobně si myslím, že je správné, když je ve společnosti obojí, protože jen tehdy může společnost fungovat vyváženě.