Naše země je rájem výherních automatů a videoterminálů. A není síly, která by je zastavila. Takže dejte dětem ke svačině i padesát korun na automat a aspoň doufejte, že domů přinese slušnou výhru.
Tak takový dojem ve mne zbyl po shlédnutí posledního dílu pořadu Michaely Jílkové Máte slovo, který se zabýval výherními automaty a videoterminály.
V pořadu se sešli: manželka bývalého závislého na automatech, který nasekal dluhy za 2 miliony, starostové Bohumína a Chodové Plané, Miluška Vrlová ze Státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi Ministerstva financí, dále Zdeněk Barták, prezident Asociace provozovatelů hracích přístrojů, poslanec Pavel Němec, prý odborník na hazardní hry a Karel Nešpor z Psychiatrické léčebny Bohnice, primář oddělení pro závislosti (a podle mého názoru největší odborník v pořadu).
Podle očekávání došlo ke konfrontaci, zvláště mezi Zdeňkem Bartákem a Karlem Nešporem. A podle očekávání také diskuze nevedla k ničemu konkrétnímu.
V pořadu zazněly i všelijaké perly, například Zdeněk Barták prohlásil, že kdyby obce nebránily hracím automatům svými vyhláškami, nemusely by na jejich místo přijít videoterminály, které jsou mnohem nebezpečnější.
Karel Nešpor připomněl, že do roku 1989 měl jediný případ patologického hráčství za deset let. Po revoluci se s patologickými hráči roztrhl pytel a podle něj je to díky velmi snadné dostupnosti a přesycenosti trhu hernami a automaty. Sám prý napočítal v pětiminutovém okruhu svého bydliště pět heren.
Mám ve svém životě také jednoho hráče. Jeho skálou úrazu nebyly hrací automaty, ale sázky na sport. Poprvé prohrál velké peníze, pokořil se, léčil se a začal znovu. Padl podruhé, zadlužil firmu, nasekal ještě mnohem větší dluhy a přivedl do nesnází mnoho dalších lidí, včetně mne a několika našich společných přátel. Takže vím, jak strašně těžké je s takovým člověkem vyjít. Lže vám do očí, zatlouká, vymýšlí si nejrůznější důvody, a stále doufá, že jednoho dne vyhraje a všechno bude zase v pořádku, na nic se nepřijde, dluhy zaplatí a bude král. A tak se dostává do spirály, která vede jen do pekel a k rozpadu vazeb, které by ještě měly sílu ho z té spirály vytrhnout.
Takže věřím panu Nešporovi, když říká, že patologický hráč zkazí život v průměru patnácti lidem - manželce, kolegům, přátelům, příbuzným... A nevěřím panu Bartákovi, který říká, že kdo nechce, tak tam ty peníze prostě nehodí. Sám by však prý na automatech ani videoterminálech nehrál, prohlásil v pořadu. Jak trefné...
Skutečností je, že ruku v ruce s hazardem jde mnoho osobních i rodinných tragédií, zničených manželství, rozpadů přátelství i kriminality. V lepším případě patologický hráč zadluží sebe, svoji rodinu a děti na dlouhou dobu vysokou částkou a různými půjčkami, v horším případě si sáhne na život. Nebylo by tedy lepší všechny automaty a terminály zakázat? Drtivá většina diváků se zdála pro.
Co tedy politikům brání udělat jasný krok? Když třeba pan Paroubek tak horuje průzkumům veřejného mínění, proč nevyslyší hlas lidu a nezruší herny a kasina, které navíc v mnoha případech slouží jako pračky špinavých peněz? Ale návrh může samozřejmě přinést kterákoliv strana, avšak neděje se tak. Proč?
Je třeba si uvědomit, že sám princip "výherních" automatů je takový, že abych mohl vyhrát, někdo jiný musí prohrát. A protože provozovatel chce také svoje, musí někdo prohrát víc, než já nakonec vyhraju. Na automatech a hernách tedy není nic pozitivního, kromě štěstí několika málo jedinců a loterijní společnosti.
Co si myslíte vy, čtenáři? Jste pro zákaz nebo omezení automatů a videoterminálů? Nebo vám nevadí a myslíte si, že peníze vybrané na daních ze sázení naopak městům přispívají? Diskutujte. Vaše názory mne zajímají.
