Zatímco EU - Don Quijote bojuje s elektrickými konvicemi, svět okolo se zařizuje po svém

Na jedné straně si třeba Rakušáci asi zvolí Hofera, Brexit není vyloučen, a pokud se uskuteční, tak pak časem lehne celá EU. Na druhé straně multikulti okolo  sebe ještě silně kope. Tak třeba BBC se kaje že dává příliš

mnoho prostoru křesťanům, a islám má prý televizního času méně. Takže i když křesťanů je zatím v Británii stále ještě daleko více, tak programy by měly být vyvážené. V Dánsku, přímo v Kodani majitelé barů volají o pomoc proti hlídkám šaria zákona, které vandalizují bary a maří jim kšefty. 

Pamatujete na blogera doktora Rogozova? Ten si stěžoval že muslimské doktorky a zdravotní sestry, nechtějí si mýt ruce, prý je to nějak proti jejich víře či co, no a český práskač z Blistů ho udal, a milý doktor byl potrestán za šíření nenávisti. Zdejší blogerka Pekárková mu blahopřála. Tomu udavači. No a pak se člověk dočte že je to svatá pravda, a že se to řeší tím že si muslimky dávají na předloktí jakési obaly, ale podle doktorů to není ono. 

Zato nesmí sestry nosit křížky protože by to mohlo pacienty škrábnout. Nic proti, náboženství do takových míst nepatři, ale když ne křížky tak nikáby také ne, ale na tom se netrvá. Pár Turků  mi zde toto britské šílenství komentovalo, že prý v Turecku také musí v nemocnicích krátké rukávy a i ženy se musí mýt až k lokti, islám neislám, co prý Britové blbnou. Inu, jak se říká, poturčenec horší Turka.

A pak se diví popularitě Trumpa. Nebo když britský politik Boris Johnson přirovnal dnešní sjednocovací politiku EU k Napoleonovi a Hitlerovi, tak prý je populista. A čím více se bude do  Evropy zvát, migranty živit na úkor místních a dělat jim ústupky, tím více to bude mezi lidmi vřit. Díkybohu v EU už začíná snaha o přehodnocení situace a vůle dát zpátečku. 

Ono sluníčkářství je líbivé, jako byl líbivý appeasment ve 30. letech minulého století, Nebezpečí se ignorovalo asi jako když dítě zavře oči když si myslí že vidí bubáka, a on zmizí. A problém nezmizel ale naopak to pořádně bouchlo. Stále více mi to připomíná tyto krásné časy kdy se lidé chlácholili že nic se nejí tak horké jak se to uvaří a ono to přejde, jako když mi jeden žid v Americe vyprávěl jak on jediný se vrátil z koncentráku.

Před válkou jeho rodině poslali příbuzní prachy aby si koupili listky do New Yorku a pak jim tam nějak pomohou, ale oni mávli rukou, a za prachy si vylepšili krámeček. Prý nic strašného se nestane, židé už jsou na ústrky zvyklí. Dnes si na ústrky zvykají tzv. etničtí Evropané, pomaloučku polehoučku. Uvidíme jestli to pomůže. Ale já stále doufám že si lidé ještě stačí zvolit představitele kteří předejdou katastrofě. 

Zrovna čtu jak se evropské země hrozí bezvízového styku s Tureckem, a snaží se to ukočírovat po svém, pokud to Turkům díky Bruselu projde.