Vidím velký rozdíl v přijímání uprchlíků ve střední Evropě dnes a včera

Já sám utekl přes Vídeň. Spousta krajanů, většinou pobývali v táborech na matracích na zemi, bez soukromí, i celé rodiny, o přemalovaném kravínu si mohli nechat zdát. Pračky nebo koupelny většinou ne, pralo se i v kýblu

leckdo se v kýblu i musel opláchnout, žádný luxus. Někde byly koupelny, sláva, a pokud vím tak se tam nikdo nebál, neznásilňovalo se, ani nebýval nikdo pobodán. Nikdo jim neuklízel ani nestlal. Potkal jsem rodiny pojídající buřty či konzervy v parku, za své, i když nějaké jídlo na ubytovnách dostávali. 

Dnešní situace je jiná. My neměli tisíce dolarů, korun či marek na převod, přicházeli jsme po socialisticku ušoupnutí, žádné značkové oblečení, ale hlavně - brali nás, ale nevítali. Ne že bychom to nechápali, byli jsme rádi jen za to že nás přijmuli, a každý koukal se někam už konečně vrtnout, a začít makat.

Já si platil podnájem, v tom prvním - upravená kůlnička na zahradě, jsem se myl v kbelíku a jedl studené, nebylo kde ohřát, a byl jsem rád že jsem rád. Další bylo slušnější, a cítil jsem že jsem na tom královsky. Lidé také bývali nervozní protože vyřizování papírů nešlo rychle, také se vraceli, hlavně ti co pláchli bez papírů, protože to pak bylo velmi těžké.

Dnes vidím že je to naopak. Slušné ubytovny, postele, pračky, lepší jídlo, kapesné, ze začátku velké vítání, a kdo nemá papíry i tak dostává všelijakou podporu, a domů se nehrne. Pokud se jim to vše zdá málo, pohrozí že se vrátí domů. To říct tenkrát my tak už by nás vykopli, a právem. U dnešních uprchlíků se hodně vidí nespokojenost, vše je no good, no good. Cítí že mají právo dostat všechno na co dostanou chuť.

Ale největší rozdíl vidím že tenkrát slunčata neplakala nad naším osudem, a nepoukazovali jak málo se o nás starají, nekukazovali bordel nebo špínu ve které žijeme, inu, udržovali jsme si to v čistotě jak to jen šlo, nenabádali ať si nás vezmou k sobě domů, nelhalo se o vymyšleném utrpení ze kterého prcháme, a nikdo si na nás nestavěl politickou kariéru. 

Tenkrát také neziskovky ještě nebyly ziskovky. Na cestu do Ameriky mi půjčili v Cáritas, a jako jiní jsem to pak splácel. Ti co se nedostali do Ameriky tak třeba do Austrálie dostali let zadarmo, nevím jestli do Kanady, ale jinam si to každý musel zařídit sám. Žádné cestovky zadara.

A Calais nebo Řeckem na mě nechoďte, tam žijí v blátě protože do ubytoven nechtějí, jinak by museli zůstat v těchto válkou zmítaných zemích. Češi si tenkrát nepostavili hlavu že buď Německo či Kanada nebo nic. Když porovnám s chováním migrantů i v xenofobním a ne tak bohatém Česku, tak vidím že ti co přišli do Česka zachránit holý život, a přemalovaný kravín je urazil, tak asi nebudou zas tak malá výjimka. Nevím co si slibují od Německa, ale rozhodně se o ně lépe než Češi nepostarají. Vila s bazénem a Audi v garáži vše zadara na ně nečeká. Budou zklamáni, ale kdo chce kam........

A také si nedovedu představit že by někdo z nás se takto vztekal že nemá televizi ani ledničku, prostě je to pro ně hrozné vězení. To prý by se raději měli vrátit zpět domů, pohrozí slečna. A další nespokojenci přichžzejí ve velkém.