Proč se iráčtí křesťané zachovali tak jak se zachovali

Vliv prostředí. Já ač ateista jsem byl vychován v křesťanských hodnotách, asi jako všichni čeští ateisté. Bosňáčtí křesťané jsou také spíše jako muslimové. Já se přiznávám že jsem vítal přijímání blízkovýchodních křesťanů. A jako 

jiní, i Konvička, jsem se mýlil. V té radosti že Česko se zachovalo tak bohulibě jsem zapoměl na to že člověka tvoří jeho prostředí. Tamější křesťané také pozapoměli na pokoru, a vděčnost k těm co podají pomocnou ruku. 

Vlivem prostčředí berou pomoc jako slabost, a necítí vůbec žádnou vděčnost, ani fingovanou vděčnost. Pro mě, i sprostého ateistu, když mi někdo daruje v nouzi ztvrdlý rohlík, nejsem nadšen, ale poděkuji, a dělám že mi to udělalo radost. Zahodit ho veřejně, tak se sám sobě zhnusím. Tuto pokoru u muslimů nepozoruji.

Stačí vidět jak si stěžují na to že oblečení není značkové, že jídlo je takový hnus že to neni ani pro psa nebo ženu, o přemalovaném kravíně nemluvě. A že si bezostyšně dělají cestovku z těch co jim jak zištně tak nezištně pomahají je něco za co se ani nezačervenají. Pro nás nemyslitelné. Pravda že slunčata namítnou že i mezi náma je takový xindl, ale právě, takoví jsou xindl i pro nás. 

Už jsem to popsal zde,  neslyšel jsem nějaké kafrání za ubytování na matraci v tělocvičně, bralo se s povděkem a s vědomím že je to z dobré vůle, že nemusí. Muslim bere jako samozřejmost že my slaboši mu dáme. Pravda, ne všichni. Jako u nás, ne všichni. Ale zde se jedná o kulturní a civilizační zvyky, a s těma jde těžko něco udělat. Ať křesťan či muslim.

A poučení pro EU politiky z toho neplyne, dokud nebudou jednat podle toho jak kážou, jak jsem naznačil v minulém článku, a nikoliv z jejich obláčku, tak z toho bude časem krvavý konflikt.