Obyčejný život Mexičana

Jako všude jinde, jsou tu lidé schopní, neschopni a všehoschopní. Jsou ti lidé velmi chudí a velmi bohatí, a nejbohatší, velmi hodní, normální, ale i grázlové. Nikdo tu nic zadarmo nedostane, nejsou tu dávky ani pomoc v nezaměstnanosti, přitom hlad tu není, chudoba ano, a popíšu jak se s tím vypořádávají.

Každá sociální vrstva po svém, a popíšu podle konkrétních případů.

CHUDINA - jak ve městě, tak na vesnici, kdyby žili z minimálního platu, tak by nežili. Ten minimální plat se pohybuje okolo 4.5 - 5 dolarů na den. Většina lidí za něj nedělá, je to spíše jen ukazatel na inflaci, na pokuty, atd. Na vesnici za to dělají, ale všichni si nějak přilepšují, něco jako za socíku byly melouchy. Ve městě za to dělá málokdo, přistěhovalci, jak ze střední Ameriky, tak z mexického venkova, ale brzo se rozkoukají, a když vidí že i za žebrotu si vydělají za hodinu tak 3x více než co dělá minimální denní plat, tak se sami nějak zaměstnají. Většinou něco po ulici prodávají, a nebo dělají různé služby. Dám příklad. V naší ulici si senor Jorge udělal kšeft, po práci k nám chodí pro smetí, které večer dávame v igelitovém pytli za dveře, platíme mu týdně minimální plat, ale každý v té ulici zvlášť, čili dost dobré přilepšení. Jeho manželka "nepracuje", mají dva syny, a tak ona dělá doma pečivo, které jejich kluci večer rozvážejí. Přes den chodí do střední školy a rodiče střádají jak jurodiví, aby kluci nemuseli pracovat při studiu, což v znamená že matce budou stále pomahat, ale nebudou si muset najít práci na poloviční úvazek.

Nebo když vidíte popeláře, tak si všimnete že přitom všichni poctivě třídí smetí, a pak to po šichtě prodávají do sběru, mají sice platy tak 3x až 4x vštší než minimální, sociální zabezpečení, ale proč si nepřilepšit.

Jsou ale chudáci kteři jsou schopnější nežli druzí. Drahnou dobu chodíme nakupovat krupičku, ořechy a jiné do centra, já se dám do řeči s každým, a v krámku mi vždy obsluhovali dva bratři, přistěhovalci ze státu Oaxaca, nákup odnesli až do vozu na parkovišti, já se vyptával. Žili v kamrlíku nad krámem, jídlo zadara a plat minimální. Prý už skoro pět let. Před pár měsíci jsme byli tam zase, a já kde že je Nati. Udělal se s bráchou pro sebe. Mají krámek o pár ulic dál, tak jsme se tam šli mrknout. Byli šťastní, tady máte vizitku šéfe, dodáváme až domů. Všechna ta leta co makali si ukládali platy a zpropitné od klientů když nosili zboží až do auta. Dali kauci na pronajatí krámku, koupili dodávku ojetinu, a zboží je většinou na úvěr. Za čas budou pracháči, krámky jsou tu většinou zlatý důl.

Jiný případ jednoho milionáře, který má nemovitosti v hodnotě několik milionů, v dolarech, jeden barák v mé ulici. Začal před padesáti lety, dělal tacos a časem si otevřel s bratrem a bratrancem několik stánků, pak restauraci, pak druhou, a pak už to šlo šupem. Kdo umí ten umí, a já mu to přeju.

STŘEDNÍ VRSTVA - To jsou už lidé vystudovaní, většina potomci těch co popisuju nahoře. Nadnárodní společnosti mají ve zvyku že jeden zaměstnanec - dvě práce, aby to za to stálo investovat v Mexiku, oni to berou tak že je to lepší takto nežli nic. U Japonců a Korejců je to horší, tam dělají někdy 7 dní v týdnu, i když v neděli se nad nima smilují a nechají je jít domů dříve, tak v 6 hodin odpoledne.  Já se ptal jednoho účetního který dělal u Hondy proč? Že tam byl jen dva roky a pak si našel lepší, dělat u Hondy se prý v CV dobře vyjímá. Nejraději ale dělají u Evropanů nebo u Američanů.

Ale kdo může, podniká, nebo se o to snaží, pokud mu čas dovolí. Ne že by si žili špatně, ale každý chce více, proč si nepřilepšit, nebo se nesnažit dostat se k větším penězům? Málokdo se spokojí s tím co má.

BOHATÍ - Většinou podnikatelé, solidní lidé, já jim přeju, díky nim mají miliony Mexičanů zdroj obživy, bez podnikatelů to nejde. Hodně se tu dočítám jak je nespravedlivé že mají tolik a jiní málo, jenže kdyby se to začalo přerozdělovat, tak pak nikdo nemá nic. Třeba jako ve Venezuele, tam už je nedostatek všeho, situace se zhoršuje, čím více se bohatým bere, tím více se chudým dává - dostávají více, ale na prdel. Taktéž ve Střední Americe, tam se také bojuje za sociální spravedlnost, a pak to proudí jak do USA, tak ale i do Mexika, kde buď žebrají nebo dělají za minimální plat. Byl tu jeden socialista, který chtěl zlákat voliče na to že bude každému dávat 14 000 pesos měsíčně, asi tak 8x více nežli minimálni plat, a bohudík prošvíknul volby asi o 8 milionů hlasů, nějak si tu uvědomili že pak většina lidí by přestala dělat, a těch 14 000 by  pak stačilo tak na koupi jednoho lízátka, na černém trhu.

Ale zatímco tito milionáři dávají práci, odvádí daně, dobře, někdy berňák šidí, někdy ne, ale jsou sůl země, jejich rodiny už bývají méně sympatické, i když jak kdo, nelze to brát paušálně, lidé jsou různí. Hodně z nich trpí tím čemu se tu říká cruda moral, neboli morální opice, (ta po chlastu). A jsou to pak buď socialisté nebo velcí katolíci, někdy obojí. Prostě si ve skrytu duše uvědomují že za svoje privilegia vděčí manželovi, tatíkovi nebo dědečkovi, a sami si neumí vydělat na slanou vodu. Tak si to kompenzují všelijak. Buď dávají peníze církvi, kde to ne vždy jde na nějakou charitu, ale třeba páterovi na děvky, ale dali prachy a půjdou do nebe do první řady. Nebo se angažují v nějaké levičácké straně, a tím si mysli že pomohou chudým. Leda pomůžou nějakému xindlovi ke korytu. Pak jsou paničky a spratci, většinou nedělají nic než se mezi chlastem a drogama válet někde nebo s někým, a od těch se člověk dozví jak je ten mexický lid strašně liný, a proto nejsou ti hrozní lidé tak bohatí jako oni.

Nejvíce mě dojmou cancy typu - přišli jsme v noci domů, a museli jsme celou půlhodinu tahat služku z postele aby nám udělala kafe. Tuhle jsme nabízeli jejímu manželovi aby přišel nám opravit vrata, nabízeli jsme mu 50 pesos!!!!!!, sakra, čím bohatší tak lakomější, a on to nevzal, lenoch jeden. Když jsem to nevydržel a řekl jsem že by utratil za metro a autobusy tak polovinu, že by si musel koupit obložený chleba aby tam při práci neomdlel, že by mu pak nic nezbylo, tak se na mě milostivá se synem podívali tak společensky, jako na spadlého z višně. Prostě to jsou lenoši, zato oni jsou něco lepšího.  Nechci ale říct že absolutně všichni jsou takoví parchanti.

Ale když už jsem u toho, zrovna jsem byl v bance, stál jsem za jedním páterem, zde z nobl čtvrti, kde paničky hodně chodí na mši, každý den, zatímco v chudých čtvrtích jen v neděli, ve čtvtích střední vrstvy skoro nikdy, no a páter nesl  roztříděné pytlíky s penězi, otočil se na mě, a andělsky se usmál, ty mi synu také něco chceš? Já že ne, tak se zatvářil kysele, a uložil jen ty prachy co už měl. Já si řekl tůdle, aby sis pak ve svém Maserati večer šel za holkama, to ti leda naserati. Ne že by tu také církev nedělala nějakou užitečnou práci, ale tito páteři z lepších čtvrtí jsou většinou dobytek. Bohužel.

GAUNEŘI- většinou jsou to mafie, vraždí jak na běžícím pásu, ale dobrá zpráva že mezi sebou, vás si nevšimnou. Také když na ně pošlou poldy nebo vojáky, kteří jsou mizerně vyzbrojení, tak to hodně odkašlou. Co ale není pravda, jak se píše v novinách, že unášejí lidi aby dělali na jejich pozemcích kde sklízeji trávu nebo mák. Ti lidé tam jdou protože jim platí o moooc více nežli při sklizni kukuřice, a když tam přijdou vojáci, tak všichni vypovídají svorně že byli uneseni. Tak je pustí i když se ví že je to lež, ale také se ví že tak či onak jsou to oběti bídy. A vojáci pak pózují coby zachránci.  Dokud bude "fungovat" prohibice drog, bude tento šlendrián jen růst. Ale konec prohibice bude muset přijít z USA, a nechci o tom moc psát, ale z USA se to tu organizuje a řídí, politikům to sype do kapes na obou stranách hranice. Hnus. Já ale být smažka, tak se budu brát o moje lidská práva si huntovat zdraví po svém.

Co se normální kriminality týče, je to celkem jako ve Státech, i přesto že místní policie stojí za prd. Nic moc. Zatím jsem na žádného grázla nenarazil, a doufám že nikdy nenarazím. Jsou tu také no go zones, ale proti těm ve Státech úplná matka Tereza. Celkem vzato, je tu klid, pokud se nenamočíte do mafie, může vám být ukradená.

Chtěl jsem dát obrázky, ale ani za půl hodiny se mi nepodařilo stáhnout jedinou fotku do článku. Tak někdy jindy, až se tohle zlepšeíčko zlepší.