Je to právě ten libivý, mírný a konejšivý islám který pomůže zislamizovat Evropu

Ano, islámští duchovní pracuji jako ti křesťanští, Lidé k nim  chodí pro útěchu, pro radu, ty rady se od těch křesťanských duchovních dost liší, ale útěcha je stejná, a reakce na nít též. Když takový zoufalý člověk přijde 

pro útěchu k imámovi, mulláhovi nebo ayatolláhovi, podle víry, a ptá se proč ho Alláh trestá když mu vzal dítě, matku...... tak ten duchovní řekne to samé jako ten křesťanský - boží vůle. Co také na to říct. A tomu věřícimu to moc nepomůže, ten se pak někdy vyjádří jako že by duchovní měl umět odpovědět lépe, ale víru většinou neztratí. Tonoucí se i stébla chytá. A možné dost že Tonča byla tak zoufalá že jakákoliv útěcha přišla vhod. Nebo také ne, nevíme o tom skoro nic.

V každém náboženství jsou lidé kteří berou víru vážně, a snaží se z ní udělat něco pěkného, většina lidí bere víru obyčejně, pomodlí se a tím to končí. Zvyky každé víry jsou ale jiné. Jenže homo sapiens má ke špatnosti vlohy, a dejte mu do ruky náboženství, a je zle, vždy se toho chytnou padouši. To že dnes je to islamizace co v budoucnu opravdu hrozí, a to v Evropě celé, včetně Ruska, to je hrozivý fakt. To pokud se bude jen přihlížet.

Ale objevují se všude, nejen v Česku, dohadování co je ten islám vlastně zač. Je to úplně jedno. To je jako když se porobení američtí Indiáni dohadovali se španělskými a portugalskými dobyvateli o základech křesťanství. Ani severněji jim protestantismus nepřinesl nic dobrého. Nikam to nevedlo, akorát k porobě všech těch jak civilizovaných tak necivilizovaných národů.

A když se mocní rozhodnou dobývat, pomahají tomu i duchovní, jak islámští, tak ti hodní kněži a hlavně mniši. Nesejde na tom o jaké náboženství se jedná. Kde se to stalo nejdříve je v Mexiku, takoví františkáni, nejznámějši třeba fray Motolinia, biskup Vasco de Quiroga, mnich dominikán Bartolomé de las Casas a jiní, známí nebo dnes už dávno zapomenutí mniši, byli to hodní braši, snažili se indiánům pomoci jak mohli, vysvětlovali jim křesťanství v nejlepšich barvách, a většina jim na to skočila protože oni to mysleli upřímně. Tomu se dodnes říká ta druhá conquista, to opravdové, konečné dobytí, bez toho by to bývalo absolutně nešlo. A tito hodní hoši k tomu nechtěně přispěli největším dílem. Asi jako misionáři v Africe udělali z celého kontinentu přelidněný, hladový a nespokojený světadíl, a dnešní generace v EU uvidí žač je taková dobrota loket.

Totéž se děje s islámem, v Evropě pomalu ale jistě se začíná konvertovat. Od Atlantiku po Ural. Zatím ne masivně, ale už se islám vkrádá. Někdo jako Tonča, která možná opravdu konvertovala, ze začátku ze strachu o život, ale proč s tím zřejmě pokračuje nevíme, strach? Opravdu uvěřila? Nebo je v tom strach z něčeho, co jen ony ví, a ta hrozba pokračue? Všechno je možné. Ale také je možné že jí ho naservírovali převelice krásně.

Někteří vidí v islámu jen to dobré, z koránu se dá vytáhnout také jen to hezké. Jiní jsou sluníčka co podporují vše co by mohlo Západ zničit, a pokud to bude islám, tak to uvítají jako by uvítali třeba lepru, jen když to zničí to co nenávidí, aniž by rozumově věděli proč cítí tu nenávist. Snad to tak příroda nastavila, zárodek zkázy je v každém z nás.

Takže taková politika o tom jak zabránit údajnému nepodloženému strachu z islámu tím že se bude o něm mluvit, dorozumívat se, učit se o něm aby lidé přestali mít strach z neznámého, nebo dokonce se snažit o soužití s vírou která popírá vše co je naše kultura, to je právě ta nejlepší cesta jak islámu připravit cestu. Stalo se to už leckde, s islámem, stalo se to s křesťanstvím. Cestičky k tomu nepřipravují vojáci, ba ani teroristé, ale naopak, ti co to myslí dobře.