Zápisek z Izraele 1

 Izrael není občany České republiky plně turisticky využíván, byť je relativně dostupnou destinací. Přitom nabízí na nepatrném prostoru mnohem více turistických pokladů, než kterákoliv jiná země. A to z pohledu jak historického tak i geografického.

Důvodem je jistě strach o bezpečnost. Ale ono se do jednoho pytle hází tak nějak vše, co média v souvislosti s touto zemí přetřásají. V podvědomí je pak zafixováno, že v Izraeli je nebezpečno všude.

Ve skutečnosti to je podle oblastí a troufám si tvrdit, že v řadě z nich je bezpečno minimálně jako u nás doma a k tomu se tam navíc méně krade. Záleží pak jen na turistovi, jakou míru nebezpečí podstoupí. V polovině března jsme se s manželkou vrátili ze sedmidenního nakouknutí do této legendární země.

Nechci hodnotit politickou situaci této oblasti. Vnímal jsem jen to, že všichni prý chtějí mír. Proto už mnoho desetiletí stále bojují. Křivdy tím narůstají, a tak v Kristově zemi není příliš nálad na odpouštění. A protože krom nenávisti mají argumenty obou stran i svojí subjektivní logiku, je mír v nedohlednu.

Chci ale přiblížit tuto zemi tomu, kdo má v hlavě některé zbytečné obavy, tedy stejně jako kdysi já, a tím se ochuzuje o návštěvu tak úžasně atraktivní země. Popíši tedy to základní tak, jak jsme to prožili my. S manželkou patříme mezi nízkonákladové cestovatele, ale náklady určitě nesnižujeme až na úroveň nějakého strádání či většího omezování poznání. Chci tak též přesvědčit, že zdánlivě dražší Izrael se dá i dobře finančně též zvládnout.

Základem je určitě laciná letenka, kde se na vhodnou nabídku musí trochu čekat. My jsme tu na březen kupovali na internetu již v říjnové nabídce od společnosti Israel Airlines přes agenturu Pelikán. Praha -Tel Aviv a zpět vyšla za slušných 2 x 3 851,-Kč. Oba dohromady tak i se zdravotním pojištěním 8282,-Kč. (Ještě laciněji tam nově v nabídkách létá Wizz Air, ale až z Budapešti, což může být zajímavé pro někoho z jižní Moravy). Teprve až po koupi letenky jsme s pomocí internetu sestavili hrubý plán a v únoru začali i objednávat na booking.com levnější noclehy. Dvě noci v hotelu Panoráma u Galilejského jezera 1900,-Kč, dvě noci v poušti v kempu 1200,-Kč a dvě noci v hostelu se snídaní v Jeruzalémě za 2600,- Kč.  K tomu objednané "auto" připravené na letišti za skvělých 2989,-Kč na 8 dní. Celkem 16971,-Kč společných nutných nákladů plus benzín a nějakou ochutnávku.

Auto uvádím v uvozovkách, protože to mělo být miniaturní Suzuki Alto. Letenky umožňovaly každému třicet kilo zavazadel (23+7) takže jsme si zabalili i dost jídla a dva lihové mikrovařiče, především pak dvě větší sklenice nakládaného masa zalitého olejem. Takto maso vydrží klidně i týden, a to pouze s občasným užitím lednice. Před odletem v Praze čeká většinou bezpečnostní pohovor (kdo balil kufry,kdo všechno věděl kam letíme, co děláme, kdo nám platil letenku, kde budeme v Izraeli bydlet……). Že jde skutečně o zvláštní zemi, jsem se utvrdil hned po usazení v letadle. Přišla letuška, zda bychom si s manželkou nemohli prohodit sedadla, že stojícímu pánovi s lokýnkami neumožňuje víra sedět vedle ženy. Vyhověli jsme, ale ani nějakého posunku poděkování jsme se od něj nedočkali. Naopak mě neustále obtěžoval pohybem loktu nad mým sedadlem. Stále sebou šil, drkal do mě a šťoural se v nose. Ze spánku tak nebylo nic.

Na letišti v Tel Avivu bylo příjemné, že místo obávaného razítka do pasu automaticky dávali pouze potvrzující kartičku. Následně jsme vyhledali půjčovnu aut Budget. Přes brzké ranní hodiny nám úsměvy hýřící úředník oznámil, že provedl upgrade naší objednávky a protože už nemá Suzuki, tak nám za stejné peníze půjčí velké Mitsubishi Lancer. Sepsal smlouvu, řekl kde auto najdeme a předal klíče. Až u auta nastaly rozpaky. Místo abych se radoval, že nemáme „prdítko“, ale normální dospělé auto s velkým kufrem, tak mě zarmoutila automatická převodovka. Nejsem na ni zvyklý. Před čtyřmi lety jsem s půjčenou automatikou jezdil jeden den ve Venezuele a zpočátku jsme šli hlavami asi třikrát na čelní sklo. Teď jsem byl totálně nevyspalý a měl vyjet do plného ranního provozu neznámého Tel Avivu. Co ale zbývalo? Dám si přece bacha.

Předsevzetí a skutečnost bývají rozdílné a historie se znovu opakovala. Při klidné jízdě dobrý, ale při situaci s trochou stresu vystřelila levá noha sama a místo na domnělou spojku, prudce dopadala na brzdu. Fuj, a i když to vše dobře skončilo, tak prvních třicet kilometrů v tom provozu představovalo jedno ze dvou velkých rizik celé naší cesty. Pak jsem sice přišel i na řešení, ale jako vždy pozdě. Takže stejně postiženým trochu poradím. Omezte pohyb levé nohy nějakým páskem nebo vodítkem na psa tak, aby nedosáhla až na brzdu, kde ta levá nemá co dělat.

Protože nástup do hotelu u Galilejského jezera  byl nejdříve ve 14 hodin, a protože nebylo ani příliš teplo, tak jsme se místo návštěvy pláží Středozemního moře, rozhodli pro malou zajížďku do místa Ježíšova dětství, Nazaretu. Podívat se tam byla asi povinnost, ale město nás nenadchlo. I dost daleko od centra nešlo zaparkovat, a tak jsme po jeho projetí sem a tam, koupili na okraji balenou vodu, udělali tři fotky a rychle směr na Tiberias.

To město bylo pojmenováno na počest římského císaře Tiberia, tedy toho za jehož panování byl Kristus ukřižován. Omšelý hotel Panoráma jsme našli snadno, a protože k němu zdarma patřilo parkoviště, nebyl s ubytováním žádný problém. Pokoj malý, televize, lednice, rychlovarná konvice, koupelna s toaletou a velký balkon s pěkným výhledem na Galilejské jezero(obr.1). Měli jsme nyní dva dny na průzkum jeho okolí.

Jezero není zajímavé jen tím, že tam Ježíš konal zázraky, ale má také jedno světové nej. Je to nejníže položené sladkovodní jezero na světě a je plné ryb. Jeho hladina se nachází přes dvě stě metrů pod hladinou moře. Vyrazili jsme tedy druhým dnem ráno autem po jeho břehu na sever. Zajímavá krajina, převládala jarní zeleň a bylo stále se na co dívat. Přejeli jsme svatou řeku Jordán a váhali, zda máme pokračovat na Golanské výšiny. Rozhodl pohled na silnici. Počet vojenských aut i s kulomety připevněných na korbách převyšoval těch několik aut civilních. Raději jsme se otočili a vrátili se s dalšími  zastávkami do klidného Tiberiasu.

Židovské město se starou částí má novější výstavbu směrem do obrovského svahu. Na necelých 300m půdorysu, neskutečných 450m výškového rozdílu. Zarazilo mě, že nikdo nenosí krátké kalhoty. V kufru jsem si vezl dokonce troje, ale nechtěl jsem provokovat. Musel jsem se tedy potit v těch jediných dlouhých na cestu letadlem, u kterých navíc ulétl kovový knoflík nad zipem. Ještě že s sebou vozím vždy nějaký drát. Dokoupili jsme tedy potřebné věci a byli příjemně překvapeni, že ovoce, rajčata, papriky byly na tržišti levnější než u nás a hlavně byly chutnější. V Tiberiasu bych ještě upozornil na termální lázně. Jsou úplně na jihu města a narazili jsme na ně při pěší procházce. Dovnitř jsme nešli, neměli jsme plavky, a tak jsme se spokojili ponořením rukou do teplé minerální vody u vodotrysku před budovou.

Další den jsme měli spát již v poušti, ale těšili jsme se především na Mrtvé moře(obr.2). Cesta k němu však vede západním břehem Jordánu silnicí č.90, tedy přes okupované palestinské území. V Palestině neplatí pojištění na vozidla v Izraeli zapůjčená, byť úředník půjčovny nám potvrdil, že právě se silnicí č.90 je vše OK. Nebourali jsme, takže nevím co-by kdyby. Opustit tuto silnici jsme si ale netroufli a tím jsme jen o kilometr minuli další světové nej, tedy nejstarší město světa Jericho. Těchto několik desítek kilometrů bylo pozoruhodné obrovskou změnou klimatu. Zelenou na vršcích vystřídala hnědá a teplota téměř skokově prudce vzrostla. Konečně jsme uviděli i Mrtvé moře a čekali jen na opuštění území Palestiny, abychom se vykoupali. Hned za hranicí bylo velké parkoviště, oblékli jsme plavky a plni očekávání jsme srázem směřovali k vodě.

Pokračování díl 2