Lidé při dosažení věku 50 let by se měli střílet dle litery zákona

Možná to u někoho vyvolává rozpaky, ale při podrobnějším pohledu musí každý soudný člověk výhody uznat. A to nejen ty společenské, ale i pro odstřeleného jedince.

Samozřejmě, předtím je nutná masivní mediální masáž. Ta změní zkostnatělý pohled na odstřel jako na něco negativního a zavrženíhodného. Dále, v mém návrhu zákona, není prostor pro smutek. Aktu posledního rozloučení by předcházela hostina s bujarou oslavou. Parte by bylo v klidu vytištěno již za života, aby je aktér mohl na požádání při oslavě podepisovat. Byl by samozřejmě i hlavním hrdinou oslavy. Před slavnostním odstřelem by se srdečně rozloučil s nejbližšími a za tónů romanticko sentimentální hudby by pak vystoupil na podium s propadlem. Ještě poslední živé foto a akt může být dovršen. Hosté by zatleskali a dále pokračovali v oslavě.

Odstřel by samozřejmě neprováděl nějaký nahonem sehnaný, poloslepý hajný, ale slavnostně oděná, důstojná a státem hrazená četa. Její příslušníci by neměli krom střílení lidí, žádné jiné další povinnosti. Členy takové čety, by se mohli stát pouze lidé s vysokoškolským diplomem, vysokým morálním kreditem     a také nějakou praxí, např. se střílením holubů, nebo alespoň hubením housenek.

Co by to znamenalo pro stát? Konečně by po desetiletích byla vyřešena důchodová i zdravotní reforma.    Je jasné, že zdravotní rozpočet nejvíce plundrují lidé v období mezi smrtí a padesátkou. Značné snížení odvodů za pojištění automaticky sníží náklady na práci, a tím se odrovná zahraniční konkurence.               Z našeho státu by konečně vyrostl evropský tygr světového formátu. Ministerstvo zdravotnictví by při dostatku financí bylo naprosto zbytečné. Bylo by tedy zrušeno. Ministr Heger by byl pro svůj věk již dávno předtím odstřelen ve zrychleném řízení. Stejně jako celá řada dinosaurů. Minimální zbytkovou agendu ministerstva by levou rukou zvládla např. ředitelka kabinetu premiéra Jana Nagyová. Již nestuduje a umí dřít jako kůň. Za pár set tisíc jejích prémií se následně ušetří miliardy za chod celého ministerstva.

A co jedinec. Zákon by vlastně znamenal dobrodinní pro všelijaké neduživce a fyzické nebo duševní chcípáčky. Nemuselo by se již soucitně koukat ani na ty ještě pohyblivé, jak trpí za každého počasí ve frontách a rvačkách před ještě zavřenými supermarkety. Vše v očekávání podvodných slev. Jak to ale je    s těmi relativně zdravými. Moje studie dokazuje, že i zdánlivě zdravá dáma po padesátce je stresována pouhým pohledem do zrcadla. Většinou nemůže uvěřit tomu co vidí, následují tak nové a nové pohledy      a tím postupný, nekonečný stres. Ten často vede k úplnému zblbnutí. Pak stačí slabomyslná lichotka od mladšího kolegy a dáma zobe z ruky jako obyčejná ……no raději se nebudu vyjadřovat.                         Další skupina žen, která se na sebe nemohla dívat již dávno před padesátkou, soustředí veškerou svou energii do výchovy a organizace života svých potomků. Jsou absolutně přesvědčené o své nepostradatelnosti a to pak nevydrží partneři jejich dětí. Nastávají rozkoly a rozvody. Roste i počet sebevražd mladých. Je paradoxem, že zatímco v přírodě se o starý kus postará predátor, zde mladý raději sám zemře, než aby mu rozjetá madame stále velela a do všeho mluvila. U pánů po padesátce je to trochu jinak. Jsou naopak díky přicházející senilitě přesvědčeni o své neodolatelné přitažlivosti pro mladé ženy. V čem ta přitažlivost vlastně spočívá se někdy dovědí až po úplném zdevastování peněženky, nebo v okamžiku ztráty vlivného postu. Ti senilnější to nepochopí nikdy.

Hlavním přínosem zákona je však kvalita života roky před odstřelem. Již i výplata bez soc.srážek vypadá přece hezčí bez ohledu na věk. Nemusíte se dále nutit louskat celé zrní v pečivu, pít neslazené kafe           a spořit na druhý až sedmý pilíř důchodu. Místo vyhozených peněz za rotoped stojící v koutě, si klidně dopřejete pivečko a voňavou cigaretu, dámy moučníček. Studentky pak přímo milují volné, movité muže těsně před padesátkou a překotně se hrnou do chomoutu. Ani dámy nepříjdou zkrátka. Mladí koloušci i hřebečci, pokud mají alespoň něco v hlavě, vědí, že pro finanční rozjezd je výhodnější taková movitá osmačtyřicítka, než nejisté, dlouhé a únavné studium. Ano před závěrečnou slavností lze žít skutečně naplno.

Jsme ale v Česku. Zákony se obcházejí a tak někdo, po tom co si užil všech výhod zákona, najednou zmizí těsně před slavnostním odstřelem. Je mu úplně jedno, že tím propadne jeho majetek státu a zanechá tím třeba i mladinkou novomanželku úplně bez přostředků. Ta takového podlého lumpa samozřejmě schovávat nebude. Stejně jako ta původní zhrzelá. Ničemovi tak nezbývá než hledat úkryt v lesích. To je pak zákonná příležitost i pro lidovou zábavu. Na takové lotry se organizují velké střelecké hony. Vypisují se soutěže o nejmladšího nebo nejúspěšnějšího lovce a hodnotí se též trofej. Značně ceněný je už ničema šesterák, to znamená, že dotyčný kus se skrýval dlouhých šest let. To je opravdu hodně, když si uvědomíme, že zákon též zakazuje zimní přikrmování kusů.

Závěrem je poctivé přiznat hlavní nevýhodu zákona. I přes nepopiratelnou kvalitu nebude asi přijat ihned. Stejně jako si kapři nevypustí rybník, tak parlamentní dinosauři si jen těžko rozpustí svůj Jurský park.        O dobro státu jim bohužel nikdy nešlo a za prachy daňových zoufalců si mohou užívat i po padesátce.