Co má Klaus za lubem?

Klausovi se musí přiznat dobrý cit při tahu na branku, a tak zkritizoval vládu i opozici. To že nenabídl konkrétnější řešení, je patrně z důvodu, že si chce ponechat vliv na volby. To by nebylo možné, pokud by on sám propagoval bolestná řešení. Dobře ví, že bez nich to ale nepůjde.

S Klausem lze pak i souhlasit, že často omílaná zvýšená spotřeba domácností ekonomiku sama nespasí. Obecně dále nabádá zvýšit vývoz do zemí mimo EU a varuje před podceňovanou konkurencí zemí BRICS. Je prý třeba najít trhy, kde se naše výrobky uplatní.

To se hezky řekne, většina z nás si to určitě i přeje, ale je to vůbec reálné? Přiznejme, že s touto vládou to již možné není. Pokusme se ale pátrat, zda vůbec nějaké dobré řešení existuje alespoň pro tu vládu příští. A tady se stále nabízí základní ekonomická poučka pro posílení vývozu a snížení dovozu včetně snížení nezaměstnanosti. Tedy zásadně snížit cenu práce a propad vyrovnat zvýšeným zdaněním spotřeby.

Udělat to je nutnost a bez toho to stejně dlouho nepůjde. Každý odklad nás noří do stále větších problémů. O tomto řešení jsem již kdysi psal (odkaz). Pokusím se ale argumentovat i nepatrně jinak. Obrovské odvody státu navyšují cenu práce asi 1,8krát. Namítat, že některé země v EU jsou na tom z tohoto pohledu ještě hůře, to se pak zapomíná, že mají lepší infrastrukturu, především celkově pokrokovější technologie, dopravní obslužnost, vymahatelnost práva, menší byrokracii a stejně se asi potížím nevyhnou.

My se ale na tu cenu práce musíme dívat i z pohledu právě těch zemí mimo EU, kam máme dle Klause zvýšit vývoz. Jinak hrozí, že se ta výroba přesune tam, třeba i včetně těch našich klíčových odborníků. A pak se také musíme dívat na státy, jako je Švýcarsko, které má tu infrastrukturu mnohem lepší a k tomu ještě nižší ty povinné odvody z práce.

Jak jim dnes konkurujeme? Jedině tím, že dělníkům dáme podprůměrné mzdy. Ale jak firma zaplatí skutečné odborníky o které je ve světě zájem? Pokud jim firma v příkladu chce dát 175 000 Kč čisté mzdy, vyjde jí tento post s odvody státu přes 300 000Kč. To se ta firma, hlavně její sídlo, pokud má těch odborníků více, přestěhuje raději jinam. Stát pak paběrkuje z těch podprůměrných platů v montovnách, které ale často stejně ukončí činnost po daňových prázdninách.

Propagace Česka v podobě zahraničních výletů zdarma pro parlamentní skupiny, mnoho ovoce nepřinese. Každý chytrý obchodník přece ví, jak vlivnou reklamou, je cena při zachování kvality. Ví, že v akci dosáhne násobků prodeje, když proti konkurenci sníží cenu o patnáct procent. U velkovýrobců, internetových prodejů a mezinárodních obchodů, pak rozhodují o takovém navýšení pouhé jednotky procent.

Snížením odvodů z mezd klesne cena práce a automaticky stoupne zájem o výrobu u nás. Nižší cena výrobků silně podpoří vývoz. Tím klesne nezaměstnanost a ušetří se sociální výdaje. Vytvoří se prostor pro přesunutí části zatěžujícího byrokratického aparátu do výrobní sféry. Vzroste zájem zahraničních investorů. Ty spolu se zvýšeným vývozem snadno doplní státní kasu.

Nebude to ale hned, a to je ten problém. Nikoliv jen počáteční propad musí být nahrazen zvýšenou DPH. To se veřejnosti těžko vysvětluje, byť se jedná o to nutné vyšší zdanění domácí spotřeby z poučky. Mazaný Klaus mluvil pouze obecně právě proto, že si moc dobře uvědomuje, jak snadno se politik znemožní, jsou-li v jeho návrzích potíže. Lidé nechtějí o žádných potížích slyšet a zároveň po všelijakých nesplnitelných slibech již stejně neuvěří, že reformou nedojde ke snížení životní úrovně. Neuslyší ani na to, že ta zvýšená DPH se bude počítat z nižšího základu a záleží jen na správné míře nastavení, aby ke zdražení po ustálení cen nedošlo.

Málokdo vnímá, že ta vyšší DPH, z toho nižšího základu je i sociálně spravedlivější. Týká se sice všech, ale do naší společné kapsy přispěje více právě ten, kdo kupuje drahý luxus. Toto vše výše popsané by při realizaci byl pouze první základní ekonomický impuls. Musely by jistě následovat i další důležité kroky. Máme dvojí výběr. Buďto pokračovat v nastolené cestě k dalšímu úpadku, nebo úsilím zvrátit špatný vývoj. Je jisté, že to současné plíživé zdražování a zavádění nových a nových poplatků nesměřuje tím správným směrem k bohatství státu.

S úsměvem obdivujeme kreativitu byrokrata. Vymyslel třeba znovu ještě zdanit jím již jednou stanovenou daň (třeba DPH z dálničních známek a ze spotřebních daní). Přitom únosná hranice možného byla již mnohde překročena. Stačilo zvednout o pouhou jednu korunu spotřební daň z pohonných hmot a nastal propad, místo předpokládaného vyššího výběru pro státní kasu. K tomu navíc takovéto nesmysly snižuji celkově zahraniční konkurenceschopnost a zvedají domácí ceny od sádry po štrůdl. Jde o ekonomické diletantství, které stále ubližuje snad úplně každému občanovi.

Pohybujeme se v bludném kruhu. Stát zvedne poplatky, zbude méně na nákupy, výrobce tak prodává méně, propouští zaměstnance, ti z podpory kupují ještě méně, stát pak vybere také méně z mezd a od výrobců, potřebuje ale více na soc. dávky a přebujelý aparát, zvedne tak znovu poplatky...... Výsledkem je jen větší státní dluh, krachy výrobců a ironicky též ukládání úspor politiků raději do mnohem jistějších zahraničních nemovitostí.

Přesto to bude pokračovat. To proto, že si jen těžko můžeme představit politika, který by se nebál rizik a svým charismatem by úspěšně přesvědčil voliče a spolustraníky o nutnosti radikálních daňových změn. Tedy včetně toho zvýšení DPH. Lišák Klaus to rozhodně nebude.