Výsledek voleb nebyl o ODS, ale o vládě

„Já nic, já muzikant,“ dalo by se přeložit chování koaličních partnerů ODS v Topolánkově vládě. Nepochopili, že krajské a senátní volby neprohráli Zelení a lidovci díky ODS, jak se snaží vedení oněch stran vsugerovat svým členům i sami sobě, ale protože nebyli schopni reflektovat kritické hlasy veřejnosti a zaujmout zásadovější pozici vůči vlastním ministrům. „Ovčí parlamentní stádo“ hlasující, až na světlé výjimky, pro každý nový veletoč Topolánkovy vlády pomohlo zdiskreditovat politiku nejen před voliči ale i v členských základnách všech tří stran.

Topolánek údajně potřebuje šest týdnů na zhodnocení výsledků voleb a jejich dopadů. Myslím, že na sebereflexi mu i jeho ministrům mělo stačit šest dnů v mezidobí prvního a druhého kola klání o senátorská křesla a jediným možným výsledkem tak zůstala kolektivní demise celé vlády, jak by bylo obvyklé v kterékoliv demokratické zemi (nemám na mysli autoritativní excentriky typu Berlusconiho). Nemusí to být nutně signál pro nové parlamentní volby, ale do jejich řádného termínu by mohl zemi spravovat obměněný prozatímní kabinet s omezenými pravomocemi vytvořený na základě konsensu parlamentní většiny. Zatím to ale vypadá tak, že Topolánek přijde pouze o šéfovské místo ve straně – tedy jako když si akcionáři firmy odhlasují odvolání generálního ředitele, který prošustroval jejich majetek a správní rada ho vystěhuje z pronajatého bytu a ve funkci ho ponechá. V tomto bodě se dá souhlasit i s prezidentem, který si zřejmě dobře uvědomuje neudržitelnost současné vládní garnitury a hrozící nedůvěryhodnost nastávajícího českého předsednictví EU.