Už před více než rokem přišel i prezident Klaus s názorem,
že máme příliš mnoho zákonů, a že se proto český legislativní systém nevyvíjí
žádoucím směrem. Podle jeho slov „jen za poslední tři roky (2004 až 2007) bylo
předloženo 593 návrhů zákonů. Schváleno jich bylo 344, tj. jedna právní norma
každý druhý pracovní den". Neřekl tehdy nic nového. Na vznikající právní
džungli upozorňovali právní experti už několik let předtím, „mistry" v oboru
se staly především sociálně demokratické vlády a Topolánkův kabinet navzdory
očekávání (zjednodušení legislativy) v trendu pokračoval.
V posledních dnech prožíváme především ze strany politiků mediální masáž ohledně nutnosti předčasných voleb, protože ke správnému fungování státu „musíme mít vládu s plným mandátem", tedy vládu schopnou prosazovat další nové právní normy. Jak ale dosavadní zkušenost ukazuje, neustálé změny v právním systému spíše společnost destabilizují a přinášejí značné hospodářské a morální škody. Opět slovy Klause: "Došlo-li v legislativě k nějakému posunu, pak to bylo směrem k posilování přerozdělovací role státu a k narůstajícímu počtu nejrůznějších kontrol, sankcí, registrů, akreditací a v neposlední řadě i dozorujících kamer." Doplnil bych to o starořecký citát Korintského tyrana Periandra: „Trestej nejen ty, kdo se dopouštějí chyb, ale i ty, kdo se jich mohou dopustit."
Vrátíme-li se o pár let zpátky, tak nejpopulárnější vládou byl Tošovského dočasný kabinet, který zákonodárnou iniciativu postrádal a na krátkou dobu tak vytvořil v české kotlině ostrůvek právní a společenské stability. Přimlouval bych se tedy za krach jednání mezi koalicí a opozicí o dočasné vládě, aby mohl prezident jmenovat kabinet nový, který by i bez posvěcení parlamentem spravoval tuto zemi - pokud možno - až do řádných voleb v příštím roce. Pak nás opět Chraň Pánbůh před politiky!
