Vítám vstřícný postup americké administrativy vůči svému strategickému českému spojenci a oceňuji, že přes zavilý odpor izolacionistů v Bílém domě pochopili, kdo je jejich opravdový přítel. Konečně tedy budeme moci svobodně cestovat do země neomezených možností - bez celonočních front u americké ambasády, bez strachu zda se přísný imigrační úředník na letišti dobře vyspal, nepohádal s manželkou nebo s nadřízeným – stačí na internetu vyplnit pár kolonek a je vyhráno!
Podle návodu musím vše vyplňovat pravdivě, na což jsem dosud příliš zvyklý nebyl. Uvidíme. Trochu mě mate dotaz na můj kmenový původ. Z kterého kmene pocházím, opravdu nevím. Prvobytně pospolná společnost už v české kotlině zanikla velmi dávno, takže to raději vyplňovat nebudu. Mám popsat kriminální minulost svoji i rodiny. To asi také půjde těžko, i když jeden strejda si za komoušů odseděl šest měsíců za ukradené cihly na rodinný domek. Napíšem tam, že byl vězněn z politických důvodů. Pomáhal také přece k pádu režimu. Současné a seznam bývalých zaměstnání i daty? To by šlo, ale data si musím vymyslet. Ženatý nejsem, tedy už potřetí. Navštívené země v posledních 10 letech? Číslo a termín letu plánované cesty? To nemůže znát ani Bůh. Třicátá druhá otázka, jestli chci v USA pracovat, mě už ale míchá a začínám se potit. Takové informace o mém soukromí nechtěl ani ten estébák, když jsem mu podepisoval spolupráci! V části třicáté osmé rezignuji. Zda mám v USA teroristické nebo jiné nezákonné úmysly? Ano, zabít toho debila, co takové dotazníky vymýšlí.
Večer mi volal kamarád z Německa, že jsme jim to s Langerem pokaňhali. Prý jim takové dotazníky zavedou taky. Údajně kvůli nám – když na to přistoupil jeden stát v Unii, tak to budou mít všichni! Dobře tak. Jezdili si do Států, kdy si zamanuli a český človíček těm nafoukancům konečně zatnul tipec.
