„Redaktorka Českého rozhlasu emigrovala do Kanady." Nejde o opožděnou zprávu z 80-tých let minulého
století, ale žhavou informaci dneška. Pohříchu musím dodat, že paní Anna
Poláková je romské národnosti a o exil do Kanady se pokusila už jednou - před sedmi
lety. Důvod byl vždy tentýž: rasově motivované útoky proti její rodině a sílící radikalizace
společnosti vůči Romům. Tedy téma, které nechceme příliš vnímat, a když už, tak
příčiny vidíme právě u nich.
Vypadá to jako vtip. Ale je to vtip opravdu?Foto: Národní strana
Podrobnosti v článku zde.
Okolnosti, jež způsobily odsun romské populace na okraj společenského života, se sice široce diskutují už téměř dvacet let v médiích a na předvolebních mítincích politických stran, ale dodnes jaksi skutek utek. O nejchudší část obyvatel české kotliny nikdo nejeví zájem, s výjimkou skinů a neofašistických uskupení, které si na „romském problému" honí politické body.
Při různých diskuzích zaznívá obecně přijímaný názor, že zloba „slušných lidí" se obrací především proti kriminálně závadné části etnika. „Pokud pracují a dodržují zvyklosti většiny, nic proti nim nemáme." Na emigraci Romů se proto díváme se smíšenými pocity - „jde jim jen o více peněz!", „ať si jdou, alespoň poznají zač je toho loket! - obvykle vnímáme jen důvody ekonomické. Proč se tedy ale slušně honorovaná redaktorka a její rodina rozhodla k odchodu z rodné země? Nekradla, platila řádně nájem i daně, nebyla závislá na sociálním systému. Tedy podle názoru „bílé většiny" samá plus. V Kanadě na tom může být hůře - jazyková bariéra, podřadná práce, sociální dávky.
V principu odsuzujeme násilné akce neonacistů vůči jiným - nebílým - národnostem, ale v koutku duše je nepovažujeme za alarmující. Nedochází nám, že když se jim za našeho mlčenlivého souhlasu nakonec podaří většinu Romů z Česka vyhnat, obrátí se jejich agrese vůči dalším skupinám ve společnosti - homosexuálům, bezdomovcům nebo plešatým, potažmo dlouhovlasým - proti všem, kteří se odvažují o kousek přečnívat! A mnozí z nás jim za to budou i aplaudovat. Stejně jako aplaudovali někteří naši dědové za protektorátu či při vykonstruovaných procesech v 50-tých letech, jako aplaudovala valná část společnosti na prvomájových průvodech před listopadem 89.
Máme ještě čas se zamyslet sami nad sebou. Uvědomit si, že současná tolerance vůči akcím různých národních či dělnických stran a „odporů", pochází z našeho vlastního latentního rasismu, z xenofobních pohledů na vlastní sousedy.
Těm nejchudším závidíme jejich sociální dávky, ale sami by jsme z nich nevyžili ani týden. V civilizovaných zemích právě sociální dávky slouží ke snižování napětí mezi společenskými skupinami. Primitivně řečeno - bohatší a bohatí si tak vykupují vlastní klid. V Česku se zase s klidem díváme, jak nějaká Řápková přímo před sociálním úřadem loupí námi darované peníze lidem, kteří se z almužny chtěli alespoň trochu najíst. Když přijdou k nám do domu krást - kdo bude na vině? Ti hladoví nebo Řápková?
Až se příště ve vašem městě objeví se špatně skrývanou spoluúčastí místních zastupitelů (Plzeň, Janov, Přerov) opět nějací Romobijci - Vandasové, Edelmanové a jim podobní ( třeba už teď v sobotu v Mostě, Litvínově nebo Jihlavě) - vemte klacky a žeňte je pryč. Trpným přihlížením jim jen dodáváme pocit síly a děláme si ostudu v celém světě!
