Portrét jednoho „přítele“ českých politiků

Na pozadí rusko-gruzínského konfliktu a moskevského uznání Abcházie a Jižní Osetie coby samostatných států poněkud ze zorného úhlu uniká postava strůjce současné mezinárodní krize – gruzínského prezidenta Saakašviliho. Přitom ještě před nedávnem mu ve vlastní zemi jen málokterý Gruzínec přišel na jméno a pro mezinárodní organizace hájící lidská práva se stal synonymem bezskrupulózního diktátora.

Saakašvili s RiceovouFoto: Reuters

Saakašvili po nástupu k moci v roce 2004 se proměnil z ohnivého zastánce demokracie v autoritářského samovládce. V parlamentu prosadil úpravy gruzínské ústavy, aby vytvořil „superprezidentský systém“ a soustředil veškeré pravomoci v exekutivě. Byly schváleny zákony, kterými byla snížena nezávislost soudní moci, volební komise začaly být sestavovány pouze z lidí jmenovaných prezidentem. Postupně byla eliminována plná svoboda tisku, bylo omezeno vysílání nezávislé televize a rozhlasu.

V roce 2006 policie brutálně zasáhla proti demonstrantům požadujícím odstoupení Saakašviliho z funkce a začala zatýkat představitele opozice. O rok později protesty přerostly v masové demonstrace, při nichž lidé kritizovali dramatický pokles životní úrovně a korupci. Prezident vyhlásil „výjimečný stav“, zakázal nestátní média, zakázal veřejná shromáždění a začal podnikat nedemokratické kroky proti svým politickým oponentům. Koncem listopadu 2007 Saakašvili z funkce odstoupil, ale již v lednu se konaly nové volby, při nichž byl zvolen znovu prezidentem. Opozice i mezinárodní organizace je označily za zmanipulované, stejně jako parlamentní volby letos v květnu – Saakašviliho strana získala 63% hlasů.

V zemi přetrvává náboženská nesvoboda – jedinou povolenou církví je pravoslavná, korupce dosahuje do všech pater politiky - mezi největší skandály, v němž jsou zapleteny politické špičky, patří zavraždění Sandra Girgvlianiho, šéfa zahraničního oddělení gruzínské centrální banky. Iniciátoři zločinu, i když se ví, o které konkrétní osoby jde, dodnes nebyly postaveny před soud a požívají neomezenou ochranu z nejvyšších míst.

Co na to bývalý disident Vondra? Co na to obhájci vstupu Gruzie do NATO? Putin asi vyhovoval v Česku málokomu, proč tedy děláme advokáty člověku, který si s bývalým kremelským vládcem v ničem nezadá?