- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zvažovaná kandidatura Jany Bobošíkové na prezidentskou funkci je logickým završením životních snah této chorobně ctižádostivé ženy, která názorově prošla celým spektrem české politické scény. Ještě na konci 80-tých let patřila spolu se svým manželem k prominentním funkcionářům Socialistického svazu mládeže (odsud se zřejmě zná i s šéfem komunistů Filipem). Později se z ní stala věrná spojenkyně Václava Klause a nějaký čas patřila i do jeho týmu ekonomických poradců. Přitom si cílevědomě budovala novinářskou kariéru (Český rozhlas, Veřejnoprávní televize, Nova), aby se jí stala odrazovým můstkem pro ještě vyšší ambice. Ty dostaly ránu v roce 2001 po jmenování Jiřího Hodače ředitelem ČT, který si Bobošíkovou přivedl jako novou šéfku zpravodajství. Také její arogantní postoj k práci redaktorů se stal rozbuškou pro vypuknutí stávky a oba nakonec museli odejít. Od té doby přesedlala od sympatií k ODS na politický protipól (ve svých článcích v deníku Metro projevuje značné sympatie k Paroubkovi), a nakonec spolu se Železným vstoupila do hnutí Nezávislých, aby se mohla ucházet o křeslo v Evropském parlamentu. Ani to zřejmě nebylo to pravé ořechové, a proto si v roce 2006 založila vlastní stranu Politika 21, s níž ovšem ve volebním klání neuspěla.
Jak vidno z předcházejícího výčtu, pravice, levice, nebo jednoduše politická korektnost, jsou pro komunistickou kandidátku Bobošíkovou prázdné pojmy. Jedinou hodnotou jejího života je kariéra a touha po moci. Myslíte si, že ona je tím pravým předobrazem první české prezidentky?
Další články autora |
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha