V pákistánské provincii Balúčistán byly pohřbeny zaživa tři nezletilé (dle našich norem) dívky, protože si chtěly samy vybrat budoucího manžela a stejný osud potkal i další dvě jejich starší příbuzné, které se snažily exekuci zabránit. Česká vláda posvětila zákaz jízdy kamiónů o víkendech. Dívku, která se vracela ze školy uštkla zmije. Sněmovna má nové kamery – poslanci se bojí špiclování.
Víceméně náhodný výběr zpráv z jednoho dne nic neříká o jejich prioritách – ty si nakonec určí čtenář nebo posluchač – i když po hospodách se nakonec semele kde co, včetně toho co se nikdy nestalo. Nějak podobně je tomu i s některými zdejšími blogy – buď se snaží o fundovaný rozbor některé události, společenského jevu, případně palčivého problému, nebo jen tak plkají, sem tam hodí jedovatou slinu, svěří se svými osobními trably apod. Ostatně ten, kdo občas brouzdá po jiných zpravodajských serverech, ví, že i jinde je to stejné, jen ty priority se čas od času přesouvají k jiným tématům – v Česku nebo v Pákistánu. Proč tady ale vlastně plkám?
Právě zpravodajské rubriky v médiích (i těch internetových) představují takový víceméně ucelený souhrn všeho důležitého, co se v daném časovém horizontu událo. Jednotlivé zprávy dostávají grafický kabát a některé jsou vypíchnuty do popředí. A tady je právě kámen úrazu. Několik jednotlivců se dohodne, co bude dnes zprávou dne, kolik skutečných informací se přes jejich názorový filtr dostane až příjemci – posluchači, divákovi nebo čtenáři. Některé se k nim navíc ani nedostanou… Jak snadná je pak manipulace s lidmi, voliči, pohříchu se vkusem dětí a jejich příštím názorovým rozhledem! Právě v médiích se setkávám s nejtvrdší kritikou klamavých reklamních technik, ale jako všímavý člověk musím konstatovat, že média z těchto kritizovaných reklam nejen žijí, ale celou svojí praxí je i napodobují! To, co se zdá důležité jim (i když chtějí vyhovět vkusu většiny!), nemusí být prioritní pro čtenáře (posluchače, diváka). Bez komplexního pohledu nemůže být žádná zpráva objektivní a tím pádem ani důležitá! Proklamace nejsou informace a do zpravodajství prostě nepatří.
Lhal bych, kdybych tvrdil, že znám proti výše uvedenému lék. Z novinářské praxe, kterou jsem před léty pověsil na hřebík, vím, že jakékoliv médium je v tomto světě pouze zboží, jež je nutno prodat a redaktoři jsou jen lidé s chybami, takže žádný kodex a podobné vymyšlenosti nic nezlepší. Přesto bych si dovolil malý návrh:
Páni redaktoři a paní (slečny) redaktorky, uvádějte třeba na konci svých článků odkazy na své zdroje – zahraniční i domácí servery, publikace, z nichž jste čerpali (nejen články o tématu z minulosti) a ve všech sporných případech i názor protistrany (stejně obsáhlý a informačně vyčerpávající)! Je mi jasné, že v tištěných médiích a v éteru je něco podobného z velké části neproveditelné, ale internetovým serverům by to nemělo činit žádný problém. Zpráva je totiž vždy jen zprávou a o její důležitosti nemá co rozhodovat redaktor, ale čtenář (alespoň takhle nás to učili ve Washington Post a Hlasu Ameriky)! Jinak totiž musím konstatovat, že z různých blogů (po odfiltrování některých samorostlých moudrostí autorů) a pokoutních serverů se čtenář nakonec dozví více faktů a novinek, než z masových médií. I když, člověk je tvor líný a nechce se mu všechno dokola ověřovat… Leccos si ale pamatuje.
Tento článek je reakcí na reklamní banner iDnes "Nominujte nás v kategorii ZPRAVODAJSTVÍ v anketě Křišťálová lupa 2008".
