Původně měl tento článek začínat omluvou. Omluvou za početní chybu, která mě dovedla k poněkud zkresleným závěrům (výpočet ceny pozemku za m2) ohledně koupě pozemku pod byty manželů Klausových Praze - Libni. Na chybu mě upozornil pan Řehák, jemuž upřímně děkuji. Dostal jsem také několik nepříjemných telefonátů, které mě ovšem ještě více zatvrdily. Příspěvek jsem nakonec stáhnul s tím, že celou kauzu si musím podrobněji prostudovat, a pak teprve referovat. Mezitím jste si také mohli už od jednoho kolegy ve středu přečíst, jak jsem prezidentskému páru vlastně ublížil… Nemyslím, ostatně posuďte sami.
Na úvod je potřeba uvést, že celý příběh bytů Klausových je neodmyslitelně spjat s tzv. kauzou „Hutmanka“. Dnes prakticky vytunelované Pražské stavební a bytové družstvo patřilo na počátku roku 1992 k těm nejmenším, ale kupodivu i nejvlivnějším. Bývalé SBD NVP prošlo tehdy razantní transformací a od Magistrátu dostalo do vínku celou čtvrtinu ještě nedostavěných panelákových bytů (celkem 1251 bytů, garáží a ateliérů) v pořizovací ceně kolem 500 miliónů korun. Údajně mělo jít o kompenzaci za ztracené státní dotace do bytového družstevnictví, ve skutečnosti se z několika jednotlivců ve vedení družstva přes noc stali realitní magnáti. Dodejme, že rada hl. města byla personálně propojena s vedením „Hutmanky“ (PSBD). To rozdělilo družstvo do dvou nezávislých subjektů – podnikatelského a nepodnikatelského. V prvním mohli být jen ti členové, kteří složili dodatečný podíl 20 tisíc korun, ale tehdejším předsedou družstva JUDr. K. Vašíčkem byl jejich počet svévolně zredukován z původních 31 na 17. Ostatním byl jejich vklad vrácen. Záhadou je, jak se mezi těmi „vyškrtnutými“ ocitla i paní Livia Klausová, ačkoliv její vklad nikdy vrácen nebyl. Že by šlo o nějakou formu tichého společenství?
Vedení družstva se čile pustilo do podnikání. Byty získané od magistrátu prodávalo na volném trhu (polovina jeho členů byty neměla!), prostřednictvím realitek, i když zákon tehdy takové prodeje neumožňoval (obcházelo se to smlouvou o smlouvě budoucí). Od samotného počátku se představitelé „Hutmanky“ pokoušeli rozjet výstavbu nových luxusních bytů na pozemcích katastru Prahy 8 – Libeň v ulici Kubišova a Bublíkova. Zpočátku naráželi na odpor místní radnice, ale po odvolání tehdejšího vedoucího stavebního odboru jim už nic nestálo v cestě. V dopise z 3. 5. 1993 o tom píše paní Lívii Klausové JUDr. Vašíček: „Od prosince minulého roku se Vám pokouším dát příznivou zprávu o zahájení výstavby v ulici Kubišova. Bohužel, dosud se tak nestalo, protože dvakrát o tomto tématu Obvodní úřad jednání přerušil a dvakrát jim Magistrát jejich stanovisko pro nesprávnost vrátil.“ O rok později už ale oznamuje: „Byty v tomto objektu budou velice pěkné a vzhledem k účasti MÚP levné…“
Jisté je, že investor stavby, potažmo budoucí vlastníci bytů, se snažili stlačit zejména tzv. dodatečné náklady na minimum. S tichým souhlasem magistrátu stavěli na obecním pozemku, za který by jinak museli zaplatit a jak uvádí v dopise z 8. 3. 1995 paní Klausové opět JUDr. Vašíček: „…minimálně 1700 Kč za čtvereční metr, tedy značné prodražení pro stavebníky. Řádná smlouva o výstavbě (žádná řádná smlouva nebyla?) tedy s sebou nese nebezpečí zaplatit pozemek a technickou vybavenost.“ Jmenovanou „technickou vybavenost“ – inženýrské sítě – v ceně přesahující 20 miliónů korun (údajně až 29 miliónů) nakonec opravdu zaplatil pražský magistrát. Proč? A kde na to vzal?: V usnesení vlády (premiér V. K.) č. 261 ze dne 2. 5. 1996 se vyčleňuje 20 miliónová dotace pražskému magistrátu na koupi pozemku a objektu v Jablonci n. Nisou (vlastník: Pražské stavební a bytové družstvo). K žádné koupi a prodeji nikdy nedošlo; pozemek i nemovitost jsou dodnes ve vlastnictví „Hutmanky“!
Všechny byty předseda PSBD Vašíček nakonec prodal stavebníkům za pořizovací ceny, přičemž manželé Klausovi získali byty dva (č. 23 a 24). Druhý měl původně patřit JUDr. Ivanu Přikrylovi, bývalému náměstku ministra pro místní rozvoj, později šéfovi Paroubkovy kanceláře a nyní vedoucímu kanceláře předsedy Poslanecké sněmovny Vlčka. I on sehrál v této kauze významnou roli. Podle všech indicií si byt měl pořídit z části z kamuflovaných prostředků Svazu českých a moravských bytových družstev. Jak vidno, majetkové manipulace jdou napříč politickým spektrem.
V roce 2002 zastupitelstvo hlavního města vydalo usnesení č. 45/37, které umožnilo prodej pozemků z vlastnictví hl.m. Prahy do vlastnictví majitelů staveb postavených v rámci legislativy družstevní bytové výstavby platné do roku 1991 ve výši 15 % z cen cenové mapy platné pro rok 2002, maximálně však 350,-- Kč/m2, pokud se vlastníci těchto staveb přihlásí do 1 roku od přijetí tohoto usnesení. Následovalo bezprecedentní usnesení č. 26/56 z 31. 3. 2005, které na stejnou legislativu vztáhlo i některou družstevní bytovou výstavbu po roce 1991. K té samozřejmě patři i luxusní byty v Kubišově a Bublíkově ulici. Výsledek: manželé Klausovi spolu s dalšími vlastníky získali pozemky za cenu 280,50 Kč/m2 (zde jsem se dopustil minule omylu), i když 10 let předtím by při splnění standardních podmínek výstavby museli zaplatit 1700 Kč/m2! Pozoruhodná je také skutečnost, že ve zdejší lokalitě magistrát celých 10 let nezvýšil ceny, teprve po zápisu nových majitelů do katastrálních knih se v cenové mapě objevila najednou cena skoro dvojnásobná, tj. 3310 Kč/m2! (Přitom jen 50 metrů od bytů Klausových přesahují ceny pozemků pětitisícovou hranici.) O započtení technické vybavenosti - zaplacené daňovými poplatníky - do nových cen ani nemluvě.
Symptomatické je, že v témže roce publikoval již zde zmiňovaný náměstek ministra pro místní rozvoj JUDr. Ivan Přikryl stať, v níž před podobnou praxí obecních zastupitelstev varoval s poukazem, že jde o protiprávní veřejnou podporu, která je neslučitelná s evropským právem a smlouvami.
Na závěr ještě zmínka o na blogu už několikrát zmiňovaném trestním oznámení na majitele výše uvedených nemovitostí, včetně prezidentského páru, a představitele magistrátu. Opravdu existuje a podal ho k Vrchnímu městskému zastupitelství 28. ledna tohoto roku současný předseda Pražského stavebního a bytového družstva „Hutmanky“ Michal Lurie. Pokud si chcete poslechnou jeho stanovisko, klikněte na odkaz:
http://www.pecina.cz/files/Sinagl/Praha-VN-uvod-Sinagl-Lurie-050208.WMA
a stáhněte si ho do přehrávače.
Mínění, ať si každý udělá sám. Za sebe přidávám lehce upravený citát Pavla Wonky:
„Tam, kde si elita přisvojí veškerá práva …, pro své jednání si vytvoří zdánlivě legální podklad ve formě právní normy, nebo existující právní normy vykládají, nebo aplikují způsobem, aby mohli realizovat své záměry, toto jednání nelze nazvat jinak, než zločinné.“
