Pouliční kazatel - relikt středověku?

Reklamu ztlumím, propagandistický článek nedočtu, podomního jehovistu vyženu od dveří, ale co dělat s pouličním věrozvěstem, co nás bezbožníky zachraňuje s "obětavým" nasazením vlastního hlasu od pekla?

Také sírí víruZdroj-skydancer.sweb.cz

V klidném nedělním dopoledni jsme s rodinou vyrazili na trolejbus. Už při příchodu na zastávku jsem si všiml podivného týpka, stojícího na trávě opodál, tak zvědavě si nás prohlížel. Zastávka byla vcelku prázdná, trolejbus nám ujel před nosem, nicméně za chvíli se zase zaplnila, což byl zřejmě ten správný okamžik. Týpek započal hlasitými slovy přesvědčovat přítomné o nutnosti víry v boha, o pekle pro bezbožníky a pýše těch co odmítají slovo boží atp. Nevydržel jsem a okřikl jej, ať si to nechá pro sebe a neobtěžuje nás. Ještě chvíli frflal, ale vpodstatě toho nechal a my jsme pak už v klidu odjeli.

Úvodní příhoda mě přivedla k zamyšlení nad tím, co v dnešní moderní době ještě může přinutit člověka jít hlásat slovo boží do ulic? V historických dobách to byla jediná cesta do hlavy a duše nevěřících - kázat na náměstí nebo na hoře. Případně se dala vzít i zbroj, kříž (půlměsíc) na hruď a víra se šířila ohněm a mečem, neboť jiné prostředky nebyly k dispozici. Ale dnes?

Pro hlásání těch "jediných správných myšlenek" máme nespočet informačních a komunikačních kanálů - inzerce či PR články v tisku, reklamní čas v televizi případně pořady o víře v ČT, existuje i cele křesťanská TV Noe, kostely jsou téměř v každé obci s předem danými hodinami hlásání víry, postavit si svůj svatostánek může téměř kdokoliv, splní-li některé základní podmínky. Přesto ještě stále, stejně jako před mnoha sty lety, existují blouznivci, mající potřebu hlásat "davům" své názory a přesvědčovat na ulici "nevěřící" o správnosti své vlastní víry. Možná si vzpomenete na pravoslavného kněze Halíka, hlásajícího vytrvale svůj vírou daný odpor proti potratům v těsné blízkosti porodní kliniky na Obilňáku v Brně.

Nemám nic proti věřícím, pokud nepřekračují dané meze - neřežou hlavy nevěřícím, neupalují bezbožníky na hranici, necpou lidem svoje názory pod nos proti jejich vůli. Pouliční hlasatel víry dělá přesně to - v místě, kde lidé čekají na trolejbus (autobus, tramvaj), hlásá svou víru, aniž mu přítomní dali souhlas k takové indoktrinaci. Nerespektuje to, co chápe i malé dítě - na zastávce trolejbusu stojí lidé, kteří čekají na trolejbus, ne na spasení! Kdyby chtěli spásu své duše, šli by do kostela, synagogy či modlitebny, eventuálně do chýše k nejbližšímu šamanovi.

I já mám své názory a myšlenky, svou pravdu, o které jsem plně přesvědčen. Ale nenapadlo by mě jít na roh ulice a hlásat tyto mé (jistě správné :o) názory okolojdoucím. Raději napíšu článek a vstoupím do normální soutěže o čtenáře, s kolegy rozjedeme webovou stránku se spoustou informací o dané problematice, nebo zvolím jiný standardní postup, odpovídající době a okolnostem.

Hlásat víru na náměstí považuji za relikt středověku a jako takový by se měl odkázat do učebnic a historických knížek, ne používat a trpět v dnešní době.