Charitas místo charity?

Po pravém vybočení opět levá zatáčka, tak se dá charakterizovat nepříliš rozhodný výsledek volebního klání v KDU-ČSL, teď už tedy opět více ČSL než KDU.

Zakladatelka Domova svaté rodinywww.katyd.cz

Na šéfovské křeslo v Paláci Charitas zasedne opět po šesti letech Cyril Svoboda. Zdá se, že lidovci, v hledání východiska z jejich téměř bezvýchodné situace, zkouší kde co. I angažovat předsedu, který se hrdlí o majetek s křesťanskou dobročinnou organizací Domov svaté rodiny, starající se o mentálně a fyzicky postižené. Jako by nestačilo dva a půl roku s Jiřím Čunkem, též výrazným věřícím, kolem jehož majetku a příjmů probíhalo nechutné handrkování po  celou dobu jeho působení ve „vrcholné" politice.

Luxova dřívější „Klidná síla", která se téměř celou polistopadovou historii drží poblíž moci zuby nehty (stejně jako za první republiky Šrámkova ČSL), dostává náhubek a pevnou oprátku - Svoboda se vyjádřil že „kdo teď bude říkat jiné věci, sám se vyloučí". Zdá se, že snaha přežít vlastní politickou smrt nutí lidovce dělat věci dříve nevídané. A to i přesto, že volební rozdíly mezi vlevo stojícím Svobodou a pravicovějším Březinou nebyly nijak výrazné (157 ku 127).

Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Lidovci toto úsloví vědomě popírají, když vracejí do hry politického ahasvera Svobodu. Jeho kariéra ukazuje na jasné ideové dědictví Josefa Luxe a msgre. Jana Šrámka - být vždy a za všech okolností „při tom". Cyril Svoboda byl náměstkem ministra spravedlnosti v poslední Klausově vládě, ministrem vnitra v úřednické vládě Josefa Tošovského, ministrem zahraničí ve Špidlově, Grossově a Paroubkově vládním týmu, různá ministerstva vystřídal i pod taktovkou Mirka Topolánka.

Vzhledem k jeho návratu do předsedovského křesla KDU-ČSL je poměrné pravděpodobné, že jej nějaký ministerský post nemine ani ve vládách budoucích. To ovšem za předpokladu, že tuto věčně lavírující středovou stranu nespláchnou volební výsledky konečně do propadliště historie.

A bylo by načase, věčný hadí jazýček na vahách, který nikdy nedovolil svým koaličním partnerům uskutečnit podstatné části jejich volebního programu a vždy se snažil vyzískat pro sebe maximum i za těch pár hlasů, které do koalice přinášel, už by mohla nahradit nějaká jiná, názorově pevnější strana, která by se vymezila rozhodněji od středu doprava.

Nebo bychom se tak mohli dostat (téměř) do britského či amerického modelu dvou stran, které se na základě voleb čas od času střídají ve vládě a mohou tak po dobu svého mandátu plně realizovat své vize a projekty, bez nutnosti vyjednávání složitých a nikomu nevyhovujících kompromisů, bez nutnosti realizovat i dobré myšlenky jenom napůl, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. K tomuto modelu nám bohužel ještě přebývá parta rudých nalevo; tyto kdyby lidovci vzali na své cestě do pekel s sebou, jistě bychom se nezlobili.

 Na závěr zůstává otevřená otázka z nadpisu článku - ukončí Cyril Svoboda po nástupu do Paláce Charitas svůj spor s charitou, nebo si tohle stigma ponese ve funkci s sebou?