Občanům Prahy je vcelku jedno, zda mezi ODS a TOP 09 právě probíhá dohodovací nebo smírčí řízení, což jsou stejně jenom prázdné pojmy z koaliční smlouvy. Důležité je, zda tato koalice zůstane nebo nezůstane pohromadě.
Čas do voleb se oběma stranám krátí, takže opakování písně o pádu koalice (již šla pod hladinu varianta ODS – ČSSD) asi není na pořadu dne. Pakliže by se toto uskupení rozpadlo, pak další varianty v podstatě neexistují. Tedy pokud vynecháme těžko představitelnou variantu společné vlády TOP 09 a ČSSD. Nebo menšinové rady TOP 09 či ODS nebo dokonce ČSSD s nějakou institucionalizovanou nebo ad hoc podporou. Jinými slovy můžeme říci, že eskalace napětí uvnitř koalice z posledních měsíců nemá jiné řešení než pokračování koalice a považuji jej za jisté kočkování. ODS ani TOP09 si totiž nemohou dovolit nějaké dlouhodobé bezvládí v hlavním městě. To by pravděpodobně jejich voličům nepřipomínalo konstruktivní politiku, nýbrž neschopnost převzít odpovědnost v příštím volebním období 2014-2018.
O co vlastně v celém sporu – alespoň podle politiků – vůbec jde? Za prvé o financování tunelu Blanka, které se zmítá v hlubokých problémech. No, Blanka je drahá, podstatně dražší, než měla být. Avšak o tom, že dostavět se musí a že čím dříve dostavěna bude, tím lépe, o tom snad spor není. Jde o do jisté míry formální potíž. Ve skutečnosti o potíž více administrativní, protože je nutné splnit zákonem dané podmínky.
Pak je zde nákup tramvají pro Dopravní podnik. Pouze připomenu, že když nastupovali na magistrát noví lidé z ODS a politici TOP 09 a do jisté míry i nová vlna politiků ČSSD (i když tam je změna v podstatě nejmenší), tak se tvářili, že potíže Dopravního podniku vyřeší (skoro bych řekl) hravě. Inu, slibem nezarmoutíš, ale nezdá se, že by se v této věci něco změnilo a pokud se změnilo, tak k lepšímu určitě nikoliv.
Odkup Pražské plynárenské (73,9 procenta akcií) od E.ON za 5,4 miliardy korun českých plus podíl na dividendách 2012 a první pololetí roku 2013 (čímž se hodnota obchodu dostává na zhruba 6,5 miliardy korun) je problematický obchod. Může to být skvělý „kšeft“. Nebo také obrovský průšvih, který začnou prošetřovat všechny možné složky policie. K tomuto rozhodnutí dospěla Praha v okamžiku, kdy celý trh s plynem zažívá naprostou revoluci a kdy je dlouho budovaný systém pod velkým až drtivým tlakem nových technologií a těžby metanu z břidlic nebo z dalších podloží. Jednoduše řečeno – pokud jsme si před deseti lety mysleli, že světové zásoby v danou chvíli můžeme označit hodnotou 100, tak nynější odhady těžitelných zásob e dostaly na hodnotu třeba 400 nebo i vyšší. Co to udělá s celým těžebním a distribučním systémem? To nikdo neví. Tím chci říci, že celý tento projekt odkupu podílu v pražském distributorovi není otázkou politickou, ale velmi ryze odbornou. Když se tedy stává úhelným kamenem pražské koalice, je to poněkud nevhodné.
A konečně jsou zde smlouvy na právní služby k emisi městských dluhopisů. Řeknu to lapidárně. Jde o to, jestli stovky milionů korun půjdou právníkům blízkým ODS nebo právníkům blízkým TOP 09. Nicméně tyto poradenské a vysoce odborné služby musí být vykonány, protože magistrát nemá a ani nemůže mít takové personální vybavení, aby podobnou věc mohl zvládnout.
Ani jeden z důvodů, proč se politické partnerství mezi ODS a TOP 09 dostalo do fáze dohodovacího a nyní již smírčího řízení, tedy není důvodem politickým nebo strategickým. První je administrativní, druhý souvisí se strategií dopravy ve městě a jde o finanční otázku, třetí je ryze ekonomický a finanční a čtvrtý je spor o lukrativní zakázku, která ale proběhnout musí.
Jak tedy číst celý koaliční spor? Nejde o ony čtyři problémy. Jde o vliv a kompetence, o personální obsazení a začínající předvolební boj. Z pohledu řadového občana hlavního města k tomu mohu jenom poznamenat:
Příště nás s tím neobtěžujte a rozdejte si to někde v ústraní.
